Září 2010

Emočně inteligentní ženy mají lepší sex, orgasmus je samozřejmostí

28. září 2010 v 2:42 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Citově založené ženy si dovedou lépe užívat sexu a častěji také dosáhnou orgasmu. Tvrdí to výsledky nové britské studie.
Citlivé ženy mají při sexu lepší prožitek.
Studie Královské univerzity v Londýně zpovídala 2 035 žen ve věku 18 až 83 let. Všechny ženy obdržely rozsáhlé dotazníky s otázkami na jejich sexuální život.

Mimo jiné měly ohodnotit svou schopnost dosáhnout orgasmu, a to podle sedmibodové stupnice sahající od "nikdy" až po "vždy".

Spolu se sexuálním dotazníkem dostaly také za úkol vyplnit test zkoumající jejich emoční inteligenci.

Citlivost zvyšuje sexuální prožitek

Po zpracování dotazníků vyšlo najevo, že až čtvrtina dotázaných žen má problémy s dosažením orgasmu. Výzkum pak zjistil značnou spojitost mezi emoční inteligencí a orgasmy během soulože nebo masturbace.

Podle výsledků této studie mají emočně inteligentnější ženy více orgasmů než ženy s nižším naměřeným emočním inteligenčním kvocientem. Jednoduše řečeno: ženy, které lépe vnímají své pocity a emoce, vedou více uspokojivý sexuální život.

Vedoucí autorka studie Andrea Burriová k tomu dodává: "Vypadá to, že emoční inteligence má přímý dopad na ženské sexuální funkce také tím, že ovlivňuje její schopnost komunikovat a sdělit svá sexuální očekávání a touhy svému partnerovi."

Andrea Burriová si navíc myslí, že emoční inteligence zvyšuje ženskou schopnost mít při styku sexuální fantazie, což zřejmě vede k lepšímu a jistějšímu dosažení vyvrcholení u žen.

Cesta k řešení problémů

Spoluautor studie a ředitel oddělení pro výzkum dvojčat z Královské univerzity v Londýně profesor Tom Spector poukázal na výhody vyšší emoční inteligence: "Tato zjištění ukazují, že emoční inteligence je výhoda v mnoha aspektech života včetně ložnice."

Profesor Spector pevně věří, že britská studie velmi pomůže ve vývoji psychologie chování a kognitivní psychologie a tím ke zlepšení ženského sexuálního života.

Emoční inteligenci považuje za velmi důležitou také sexuální psychoterapeutka Paula Hallová: "Emoční inteligence je nejdůležitější při překonání problémů. Většina žen, ale i mužů bude mít podobné problémy v různých obdobích svého života. Může to být únavou, stresem, problémy ve vztahu. Pokud si uvědomíte své vlastní pocity a dokážete rozpoznat problémy a rozebrat je, pak je s velkou pravděpodobností budete schopni vyřešit."

co je emoční inteligence

Oproti běžným testům inteligence, které zkoumají schopnost jedince řešit praktické situace a teoretické problémy, testy emoční inteligence zjišťují schopnost jedince řešit především sociální situace a mezilidské vztahy.

Emočně inteligentní člověk rozumí svým emocím a pocitům a zvládá je, zároveň je velmi vnímaný k emocím druhých.

Ačkoli je emoční inteligence zčásti vrozená a zčásti ovlivněná výchovou a prostředím, kde člověk vyrostl, existuje dnes na trhu mnoho příruček, jak emoční inteligenci rozvíjet a zvyšovat její úroveň.

Kurzy emoční inteligence jsou hojně nabízeny i v České republice.

Orgasmus ženy lze odhadnout už podle chůze, tvrdí vědci

28. září 2010 v 2:37 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Schopnost ženy dosáhnout orgasmu a kvalita jejího sexuálního vyvrcholení se dá podle odborníků odhadnout pohledem z pouhé chůze na veřejnosti.
Ilustrační foto

Trénované oko může na dámách promenádujících se po chodníku zjistit, zda dosáhnou orgasmu a jaké jejich vyvrcholení bude.

Vyplynulo to ze studie Stuarta Brodyho z University of the West of Scotland. Ten pořídil videozáznam šestnácti univerzitních studentek z Belgie a požádal je o vyplnění podrobného dotazníku týkajícího se jejich sexuálního chování.

Nahrávky posléze Brody představil dvěma profesorům sexuologie a dvěma dalším odborníkům daného oboru. V osmdesáti procentech případů tito zkušení a dobře proškolení experti dokázali vaginální orgasmus ženy odhadnout z její chůze.

Z analýzy záznamů vyplynulo, že studentky mající delší krok a větší rotaci páteře při chůzi mají také častější a silnější vaginální orgasmus.

"To by mohlo odrážet volný neblokovaný tok energie z nohou přes pánev k páteři," vysvětlují si význam pohybů autoři studie.

"Zablokované pánevní svaly, což může souviset s psychosexuálními problémy, by mohly ovlivnit jak vaginální reakce, tak chůzi," dodává Brody, podle jehož názoru jsou také ženy zažívající vaginální orgasmus sebevědomější a mohou to rovněž do své chůze promítnout.

Nemáte orgasmus? Cvičte svaly pánve!!!

28. září 2010 v 2:33 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Sexuální dysfunkce trápí řadu žen. Podle nejnovějších výzkumů cvičení tzv. kegelových svalů, neboli svalů pánevního dna, přitom pomůže čtyřem z pěti postižených.
Cvičení pánevních svalů vám může pomoci prožívat lépe orgasmus, ale odbourá například i inkontinenci.

Cviky jsou účinné při nemožnosti dosáhnout orgasmu a bolestivém pohlavním styku. Již po sedmi dnech jednoduchého cvičení uvedlo 78 procent dobrovolnic, že si lépe uvědomovalo a procítilo pánevní dno. Během čtyř týdnů se stav zlepšil u 97 procent. Po stejně dlouhé době navíc došlo k výraznému zlepšení sexuálního života u 81 procent žen.

Devět z deseti žen nikdy neprožilo vaginální orgasmus a mnoho mužů není vůbec schopno tento typ vyvrcholení u svých partnerek vyvolat. Až třetina všech matek po porodu má zkušenosti s fyzickými problémy typu inkontinence. Ale problém se ztrátou pevnosti poševního dna zažívá většina žen po menopauze, u nichž je kondice vyvolána hormonální změnou v těle.

Zužování vaginálních stěn je jen jednou z výhod procvičování svalů pánevního dna. Zlepší se také výrazně schopnost udržet moč. Přitom se výrazné zlepšení dostaví již po čtyřech týdnech jednoduchého cvičení. Včetně snazšího dosažení orgasmu.

Svaly pánevního dna lze přitom procvičovat kdykoli. Stahují se, jako by člověk chtěl zadržet moč či stolici. Přerušovaně se několikrát vědomě stáhnou a uvolní. Každý den se takto cvičí alespoň dvacet minut.

Ženy milující svoji vagínu mají častěji orgasmus

28. září 2010 v 2:27 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Milovat nejen svého partnera, ale také vlastní vagínu, to pomáhá ženám k dosažení orgasmu. Čím pozitivnější vztah ke svým genitáliím pak ženy mají, tím více si sex a vyvrcholení užívají.
Dnes si orgasmus ženy mohou vychutnat, ne vždy jim to ale historie dovolovala.

Takové ženy také ochotněji chodí ke gynekologovi, chovají se z hlediska zdraví zodpovědněji a méně často podcení závažná onemocnění.

"Když ženy cítí pozitivní vztah ke svým genitáliím, jsou mnohem uvolněnější ve své vlastní kůži, snadněji se oprostí a také častěji zažívají potěšení a orgasmus," tvrdí docentka Debby Herbenicková z Indiana University.

Podle ní je to významný objev, který by měl přispět k očištění ženských genitálů, které jsou prý v současné kultuře zobrazovány jako nečisté orgány potřebující neustálé mytí a zkrášlování.

"Raději, než aby rodiče říkali dětem, nedotýkej se tam dole, je to tam špinavé, měli by jim říkat, že je to v pořádku, když se dotýkají genitálií, ale že to musí dělat v soukromí a dodržovat hygienu. A také nazývat genitálie pravými jmény, to vše pomáhá k budování pozitivního vztahu," věří Herbenicková.

Ženy předstírající orgasmus mají lepší sex

28. září 2010 v 2:20 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Ženy jsou v předstírání orgasmu skutečně mistryněmi. Ovšem předstírání vyvrcholení není ničím, co by mělo sloužit ku prospěchu jen mužům. Naopak podle nové sexuologické studie z Anglie slouží spíše ženám.
Orgasmus

Vydáváním hlasitých zvuků vzrušení a pocitů slasti totiž žena řídí mužův výkon a přiměje ho k takovému chování, z něhož má nakonec větší potěšení. Vokálními projevy žena muže ovládá a může ho přimět i k rychlejšímu vyvrcholení.

"Dámy používají vokalizaci během soulože k manipulaci svých mužů, aby se cítili dobře, měli lepší sebevědomí a tak jim poskytovali to, co ony samy chtějí," tvrdí sexuologové z univerzit v Central Lancashire a Leedsu.
Ilustrační foto
Zvuky vydávané ženami pak rozdělili do čtyř kategorií: sténání/vzdychání, křičení/vřískání/kňučení, instruktážní příkazy a slova jako ano či ještě.

Ze zkoumaného vzorku 92 procent žen používalo zvuky a předstírání ke zvyšování sebevědomí muže a zlepšení jeho výkonu v posteli. Dvě třetiny pak používají sexuální vzdechy k urychlení mužovy ejakulace.

Nemám orgasmus. Jsem kvůli tomu frigidní? Ne, ujišťuje psycholožka

28. září 2010 v 1:10 | iDnes.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Osm procent českých žen nikdy neprožilo orgasmus. Jsou tedy kvůli tomu frigidní? Nikoli. "Neexistuje jednotná definice. Pro mnoho mužů je dokonce frigidní žena, se kterou prostě jen nejsou spokojeni," říká psycholožka Iveta Jonášová ze sexuologického centra GONA.
Ilustrační foto

Vědci vysvětlují frigiditu nedostatkem přirozeného citu pro sex. Je podle vás frigidita mýtus, který vynalezli muži?

Označení frigidita už odborníci ani nepoužívají. Pro někoho to totiž znamená, že žena nemůže dosáhnout orgasmus, pro dalšího, že u sexuálních aktivit není dostatečně aktivní. Může tak být označovaná i žena, která nepociťuje dostatečnou sexuální touhu.

Takže jde o výmysl?

Nikde není jasně definováno, co to frigidita vlastně je. Muži toto označení začali hojně zneužívat, jako pejorativní označení pro sexuální partnerku, se kterou v nějakém smyslu nejsou spokojeni.

Je statisticky podchyceno, kolik žen skutečně nezažilo orgasmus?

Různé studie v různých zemích, které se dělaly od roku 1993 po současnost, mluví o ženské anorgazmii v populaci mezi 5-15 procenty. U nás výsledky pravidelných pětiletých reprezentativních výzkumů od roku 1993 uvádí stálých osm procent.

Po pohlavním styku podle Freudova žáka Alfreda Adlera zůstává neuspokojeno až 80 procent žen, neprožily totiž orgasmus. Tvrdil to alespoň v roce 1913. Mohl se zmýlit i proto, že muži již nejsou takoví sexuální ignoranti jako před sto lety?

Kdybychom se bavili o tom, zda nastalo nějaké zlepšení v sexuální oblasti u mužů a žen v posledních letech a případně čím to bylo způsobeno, tak je nutné připomenout objevení hormonální antikoncepce, vynalezení farmak na podporu mužské erekce a v neposlední řadě odtabuizování sexuality jako takové.

Jak byste popsala orgasmus? Něco jako současné vyvrcholení smyslných pocitů a tělesného požitku?

Krátkým popisem tohoto velmi složitého jevu dochází k pro mě nepřípustným zjednodušením. Sama jsem se snažila získat odpověď na tuto otázku u 280 slovenských a českých žen. Každá popsala zážitek osobitým způsobem. Orgasmus může být vnímán jako mystický okamžik nebo taky jako dřina.

K jakému závěru jste dospěla?

Vznikly mi čtyři kategorie. Orgasmus jako extatický zážitek (42 %), orgasmus jako něco příjemného, ale bez výrazného emočního náboje (22 %), orgasmus vnímaný jako převážně tělesný zážitek (20 %) a orgasmus jako harmonie mezi mužem a ženou (16 %).

Mohou být poruchy orgasmu psychického charakteru?

Pochopitelně, mezi typické faktory patří narušené rodinné vztahy, nesprávná sexuální informovanost, dřívější traumatické sexuální zkušenosti či nejistota sexuální role.

Třeba i špatné zkušenosti?

Jistě, události které mají souvislost se začátkem sexuální dysfunkce. Klasikou je porod, vztahové neshody, nereálná očekávaní, dysfunkce partnera.
Ilustrační foto
Co konkrétně škodí vnímání sexuality?

Často se informuje o pornu, nevěrách, vaginálních orgasmech nebo orgasmech obecně velmi povrchním a technickým způsobem. Tím je narušena křehká intimita a otupována lidská psychika. Působí to spíš stigmatizačně. Ženy pak mohou mít pocit, že nejsou dost dobré, že nedosahují podobných výkonů jako "většina" a dostávají se do kolotoče stálé nespokojenosti.

Není to ale spíš chyba muže, pokud nemá žena během sexu tak smyslné pocity či silné vzrušení, aby dosáhla orgasmus?

Při pohlavním styku jsou v tom vždycky dva. Spolu také nesou za průběh této aktivity stejnou odpovědnost. Někdy se ale může stát, že ani při největší snaze obou z páru se ženě s daným partnerem orgasmus nepodaří dosáhnout. Ne každý s každým si po sexuální stránce musí vyhovovat.

Některé problémy prý odezní samy od sebe, jiné ne... Čím to?

Dlouhodobý problém vysvětlujeme strachem ze ztráty sebekontroly, spokojenosti sama se sebou, úzkostí, pocity viny, snížením nebo ztrátou atraktivity mezi partnery. Někdy je na vině třeba prostě slabá komunikace mezi milenci, či dokonce sexuální mýty.

Odrážejí se v psychice i fyzické příčiny?

Bezpochyby ano. Často je to důsledek nepříjemných pocitů souvisejících s nemocí, třeba při diabetes nebo onkologickém onemocnění...

Dají se léčit a jak?

Léčba by měla být komplexní a odvíjet se od příčiny. Psycholog může zvolit i individuální nebo párovou terapii, která se svým obsahem netýká už jenom sexuální oblasti.

Stále častěji je patrná snaha ovlivňovat ženské sexuální fungování farmakologicky...

Farmakologické firmy vyvíjí značné úsilí, aby přišly s něčím tak účinným pro ženy, jako je Viagra pro muže. Pravdou však je, že v současné době neexistuje žádný lék, který by dovedl orgasmus u ženy vyvolat.

Některé ženy sice netrpí anorgazmií, ale právě naopak...

Dosahují orgasmus zase až velmi lehce. Není to žádná výhoda. I to psychice škodí. Stydí se zato, jsou z toho unavené. Navíc, v mnoha životních aktivitách jsou omezené.
Ilustrační foto
Jak se dá navodit u ženy erotická nálada?

Většině žen napomáhá, když v den plánovaných společných sexuálních aktivit má s partnerem spojený příjemný pozitivní emoční zážitek. To může být téměř cokoli. Klidně návštěva kina, divadla, obyčejné posezení doma. Pozor ale na téma konverzace! Věčné stěžování si, které je nám vlastní, pozitivní emoční zážitek nevyvolá.

Jaký je psychický rozdíl mezi autoerotikou a sexem s mužem?

Partnerský sex je víc prožitkovou záležitostí a u masturbace se jedná hlavně o uvolnění sexuálního napětí. Většina žen z mého průzkumového vzorku zkušenost s masturbací mělo.

Čtvrtina z nich považovala orgasmus při onanii za silnější než při partnerském dráždění. To mohlo být způsobeno výběrem nevhodného partnera nebo neschopností partnerky sdělit partnerovi, co by se jí líbilo. Důvodem může také být, že ženy mají často svojí první sexuální zkušenost právě z masturbačních aktivit. Prostě si zvykly na určitý specifický druh sexuálního dráždění, který pak nejsou schopné změnit, nebo zkrátka změnu nechtějí.

Sex bez orgasmu může prý způsobovat deprese či sexuální podrážděnost …

Je to opravdu tak. Čímž se dostáváme znovu na začátek, k definici anorgazmie. V odborné společnosti se může nazývat jako "dysfunkční orgasmus" nebo "poruchy ženského orgasmu". Neříká se nic o tom, že žena musí dosahovat orgasmus za každou cenu, nebo jak často by ho měla mít. Moderní odborníci považují anorgazmii za poruchu, nebo nemoc v případě, když se žena začne v souvislosti s orgasmem cítit nespokojená. To se může jevit jako podrážděnost nebo přeroste do deprese. Naopak žena, která většinou anebo vůbec orgasmus nedosahuje, žádnou frustraci nepociťuje a je se svým životem spokojená, nemá důvod se léčit.

Jak používat kondom

27. září 2010 v 19:05 | Pepino.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Předpokládáme, že odkaz návod k použití jsi zvolil ze zcela prozaických příčin, potřebuješ získat informace, které z tebe udělají zkušeného borce a ne začátečníka, což by jsi třeba nerad přiznával. A tak jsi na té správné adrese, poradíme ti! Učený z nebe nespadl a je proto na místě procvičení ještě před akcí. Není nic nepříjemnějšího než komplikace, před tak zajímavou činností, jakou bezpečný sex bez diskusí je!

Začíná tedy náš společný nácvik.

navod1Zkus si rozdělat fólii a vyndat kondom - pozor na nehty a zuby! Poškozený pomocník ti je k ničemu. Podařilo se ti kondom vytáhnout v pořádku? Můžeme tedy pokračovat.
Špičku kondomu přidrž palcem a ukazováčkem tak, aby se vytlačil vzduch. Pak jej naroluj na ztopořený penis tak, aby byl konec kondomu s rezervoárem prázdný
Velmi důležitou zásadou pro správné použití je nasadit ho až ke kořeni penisu, snižuješ tak riziko sklouznutí až na samotné minimum!
Po akci se v tom příjemném místě příliš nezdržuj! Penis ochabne a začne se zmenšovat a kondomu se stejný proces netýká! Platí zásada - včas ven! Mohlo by dojít ke sklouznutí a po něm by Tě mohly čekat nepříjemnosti s hledáním, kterým se dá jednoduše předejít, stejně jako problémům s nechráněným sexem.
Použitý kondom hygienicky znehodnoť. Nikdy ho nasplachuj do WC.


Pro dodatečné zvlhčení kondomu používej pouze lubrikanty na bázi vody (např. glycerin), nikdy ne na bázi oleje, např. jako vazelina, dětský olej, pleťové mléko atd...
Pokud jsi návod dočetl až sem jsi teoreticky připravený.Teď už nezbývá než popřát bezpečný a nenarušený sex.

Psí výkaly mohou být i k užitku. Díky jejich recyklaci svítí lampy

25. září 2010 v 19:13 | Lidovky.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
CAMBRIDGE - Psí výkaly na chodnících či v parcích páchnou a dokážou znepříjemnit celý den, pokud do nich neopatrný chodec šlápne. I ony ale mohou mít svou světlejší stránku, jak se rozhodl dokázat umělec Matthew Mazzotta v parku v americkém městě Cambridge. Vytvořil tu lampu, která svítí právě díky recyklaci psích hovínek.

Mazzotta doufá, že se mu tímhle způsobem povede přimět lidi, aby přemýšleli o různých podobách recyklace, napsala agentura AP.

Unikátní projekt: v americkém parku svítí lampa díky psím výkalům.
Recyklátor výkalů Park Spark tvoří dvě nádrže o objemu téměř 2000 litrů natřené jasně žlutou barvou, které jsou propojené černými trubkami a napojené na klasickou pouliční plynovou lucernu.

Jakmile psík vykoná svou potřebu, má majitel bobek sebrat do sáčku z rozložitelného materiálu, které jsou na místě k dispozici a vložit ho do levé nádrže. Poté zatočí kolem a rozmíchá tak obsah uvnitř, který tvoří výkaly a voda. Zbylý kus práce odvedou mikrobi, kteří vylučují nepáchnoucí plyn metan vyváděný trubkami z nádrží do lampy, jež díky němu svítí. A už se potvrdilo, že je tu dostatečný "psí provoz" na zajištění trvalého přísunu paliva.

Jak recyklace psích výkalů funguje?
Třiatřicetiletý Mazzotta, který je absolventem oboru vizuálních studií na Massachusettském technickém institutu (MIT) - a není majitelem psa - dostal nápad díky nedávnému pobytu v Indii. Tam viděl, jak lidí používají výkaly v takzvaných "metanových vařácích", s jejichž pomocí vaří jídlo. Když pak navštívil park v Cambridgi a viděl, jak sáčky s psími výkaly plní odpadkové koše, poznamenal k příteli "v jiných zemích tohle využívají" - a to byl první krok k realizaci, na niž dostal od MIT grant. Více informací najdete na stránkách http://parksparkproject.com.

Ruční omítání cihelného zdiva

23. září 2010 v 22:48 | DavN |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Než začneme zdivo omítat, je nutné ho důkladně připravit. V případě omítání starého zdiva je třeba jej zbavit staré omítky i nečistot a spáry proškrábat zednickou skobou. Důležitý je rovněž výběr vhodné maltové směsi, jíž použijeme k omítání. Můžeme například použít vápenocementovou maltu, která je nejpoužívanější, cementovou či sádrovou maltu anebo některou ze speciálních malt - kupříkladu sanační na vlhké zdivo. Po volbě správné maltové směsi můžeme začít omítat.

K omítání budeme potřebovat také nářadí: zednickou lžíci, lat na strhávání, hladítko, vodováhu, popřípadě dřevěné či ocelové omítníky. Nesmíme též zapomenout na ochranné pracovní pomůcky jako rukavice a ochranné brýle.

Správná vrstva malty na zdivu by měla být kolem 1,5 cm, při větších nerovnostech zdiva je dobré nejprve zdivo prohodit, aby se snížila vrstva malty a zamezilo se tím trhání či praskání omítky.

Na začátku omítání na cihelné zdivo nejprve naneseme maltové terče o průměru 25-30 cm, které od sebe budou vzdáleny přibližně 1,5 m. Po nanesení terčů je srovnáme a vyvážíme pomocí vodováhy a latě. Vyrovnané a vyvážené terče se vzájemně spojí svislými maltovými omítníky. Tím je zajištěna stejnoměrná tloušťka a rovina omítky po celé ploše stěny. Pro urychlení práce se někdy místo maltových pásů používají ocelové omítníky, které se jedním zahnutým zašpičatělým koncem zatlučou do zdiva a v maltě srovnají do roviny. Vyvažuje se první a poslední omítník, všechny ostatní se rovnají pomocí šňůry podle nich. Po dokončení omítání se ocelové omítníky musí vyjmout a omítka se musí vyspravit.

Maltová směs se na plochu nahazuje vždy zdola nahoru, od podlahy ke stropu. Malta se musí nahazovat prudce, aby pevně přilnula ke zdivu a vnikla do spár. Nahozenou omítku je nutné co nejdříve zatřít a strhnout latí, a to odspodu vzhůru šikmými pohyby ze strany na stranu. Přebytečnou strženou maltu vrátíme zpět do nádoby k dalšímu zpracování. Stržená omítka se vyhlazuje hladítky, aby byl povrch rovný a bez děr. Přechod omítek mezi stěnami a stropem se provádí ostře pravoúhlým úhelníkem, u stropů do půlkulata, tzv. fabion. Zárubně a jiné předměty znečistěné maltou se musí před zaschnutím pečlivě očistit. Omítka se musí nechat dostatečně vyschnout a vyzrát, aby se mohlo pokračovat v nanášení štukové nebo jiné finální úpravy.

Jak nanést na stěny sanační omítku?

22. září 2010 v 21:30 | Naseinfo.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně

Důležitou moderní doplňkovou metodou sanace vlhkého zdiva je jejich omítnutí sanační omítkou (sanačním systémem), která je nenasákavá a ve velkém rozsahu propouští vodní páry.

Sanační omítkové systémy se používají jako součást komplexního způsobu sanace vlhkého zdiva a omítek poškozených vlhkostí, solemi nebo špinavou atmosférou. Nedoporučujeme je používat samostatně, bez odstranění prvotní příčiny vlhnutí. Samotné sanační omítkové systémy totiž neřeší všechny vlhkostní problémy stavby. Proto by se měli používat v kombinaci s některými dalšími způsoby vlhkostní sanace (včetně injektáže) a s technicky výhodnými stavebními úpravami.

Soli a vlhkost

Při odpařování vody s obsahem rozpuštěných solí dochází i po aplikaci nástřiku k jejich krystalizaci, dokud se nedosáhne ustálená vlhkost zdiva. Krystaly zaplňují póry a vytvářejí na povrchu stěny solné výkvěty. Spolu s účinky mrazu narušují vlhké zdivo a omítku a časem způsobují jejich destrukci. Zejména ve sklepních prostorách a v soklových částech jsou na zdivu, resp. na omítkách patrné vlhké mapy se solnými výkvěty, které esteticky poškozují povrch, a to tak že nasávají vlhkost ze vzduchu, způsobují vlhnutí stěny.

Ochrana zdiva

Sanační omítkové systémy pomáhají vypařování vody a díky speciální struktuře omítek zabraňuje solím pronikat na povrch. Ukládá se do spodní vrstvy omítky, čímž se prodlužuje životnost povrchové úpravy stěny. Sanační omítkové systémy se skládají z několika vrstev omítek odlišného složení, které plní specifickou funkci. Sanační omítky jsou vysoce difúzní, tedy umožňují dobré odpařování vody ze zdiva. Přitom jsou vodoodpudivé. Díky kontrolované průmyslové výrobě mají hotové omítkové směsi zaručené deklarované vlastnosti. Druh sanačního omítkového systému nebo množství a druh rozpuštěných solí (zjišťuje se laboratorními zkouškami) určí specialista na základě průzkumu objektu a stupně provlhnutí zdiva.

Podklad

Před nanášením sanačních omítky odstraníme původní omítku nad úroveň viditelného provlhnutí stěny alespoň o tloušťku zdiva. Spáry ve zdivu vyškrábeme až do hloubky 20 mm. Potom dozdíme a opravíme poškozené části a vyplníme hrubé nerovnosti. Zdivo důkladně očistíme od prachu, úlomků a nesoudržných částí (například drátěným kartáčem). Při nanášení vysoce difúzních, tzv.. odvlhčovacích omítek podklad důkladně hloubkově navlhčíme.

Nanášení sanačních systémů v interiéru

1. Původní omítku odstraníme například bouracím kladivem, resp. ji oboucháme ručně.
2. Ze spár ručně odstraníme maltu až do hloubky 2 cm.
3. Podklad musí být čistý. Vlhčíme ho zejména při vyšších teplotách, aby neodebíral vodu z nástřiku.
4. Nástřik nanášíme zednickou lžící, vhodné je pomoci si i naběračkou. Nemusíme ho nanášet celoplošně
5. Při přerušení práce na delší dobu můžeme suchý přednástřik navlhčit.
6. Naneseme spodní podkladovou, resp. jadernou vrstvu omítky.
7. Jadernou vrstvu stáhneme latí, ale povrch neuhlazujeme. Necháme ji vyzrát (1 den na 1 mm tloušťky).
8. Před nanesením vrchní omítky musíme rohovitý povrch zdrsnit a začistíme.
9. Vrchní vrstvu sanačních omítky nanášíme v tloušťce asi 3 mm.
10. Povrch omítky upravíme filcovým, gumovým nebo molitanovými hladítkem.

Upozornění

Otlučené staré omítky a stavební suti okamžitě odvážíme. Nikdy je nepoužíváme na zasypání, resp. na náspy poblíž zdiva. Soli v nich obsažené by se mohly znovu vylouhovat a znovu vniknout do stěn. Některé sanační systémy vyžadují, aby elektroinstalační a jiné vedení nebyly ve zdivu upevněny materiály s obsahem sádry.

Příprava a zpracování směsi

Směs na zpracování připravíme smícháním suché omítkové směsi s vodou. Používáme přitom běžnou míchačku nebo nádobu s rychloběžných míchadlem. Nesprávné množství přidané vody snižuje funkčnost omítky.

Přednástřik

Rozmíchanou jemnou směs nanášíme ručně nebo strojově. Zdivo stačí pokrýt jen zpolovice, jelikož přednástřik slouží pro lepší přilnavost další vrstvy. Suchý povrch zdiva vystavený přímému slunci před nanášením nástřiku trochu navlhčíme, aby čerstvě nanesená směs měla dostatek vlhkosti, správnou teplotu a "nezahořela". V opačném případě by přednástřik mohl ztratit své dobré difúzní vlastnosti.

Podpůrná a vyrovnávací omítka

Touto vrstvou vyrovnáme hrubé nerovnosti. Slouží k akumulaci solí. V některých případech ji můžeme vynechat. Naneseme ji v tloušťce podle doporučení výrobce, stáhneme ji do roviny a její povrch zdrsníme. Podkladovou, jakož i další nanášené vrstvy musíme nechat dobře vyzrát, přibližně 1 den na 1 mm tloušťky omítky (i v létě!).

Jaderná omítka

Většinou jde o nejtlustší vrstvu sanačního systému. Nanáší se ve více vrstvách s tloušťkou okolo 20 až 30 mm. Omítku neuhlazujeme, jen ji vyrovnáme latí, abychom zachovali její porézní strukturu.

Vrchní omítka

Tenká vrstva má tloušťku do 3 až 5 mm. Nanášíme ji a roztahuje hladítkem z plastu nebo z nerezavějící oceli. Strukturu zase plastovými, respektive hladítkem s gumovým, pěnovým nebo filcovým povrchem.

Sanační omítkové systémy v exteriéru zhotovíme stejně jako uvnitř. Teplota při nanášení a zrání omítky však nesmí klesnout pod 5 ° C.

1. Původní omítku odstraníme a maltu vyškrábeme ze spár.
2. Podklad zbavíme prachu a nečistot.
3. Příliš hluboké nerovnosti vyzdíme, případně vyrovnáme maltou.
4. Potom naneseme celoplošně nebo přerušovaně (záleží na konkrétním systému) nástřik.
5. Rohovitý suchý nástřik před nanesením další vrstvy navlhčíme zednickým štětcem.
6. V soklové oblasti stěny použijeme zvláštní materiály. Naneseme jadernou vrstvu a vyrovnáme ji latí.
7. Po vodorovném zdrsnění a částečném zavadnutí můžeme nanášet další vrstvy jaderné omítky (pokud potřebujeme mít hrubší omítku). Před nanesením vrchní omítky musí vrstva zrát 7 dnů na 1 cm tloušťky omítky.
8. Na jadernou vrstvu naneseme jemnější svrchní omítku. Nejprve ji naneseme v tenké vrstvě ocelovým hladítkem.
9. Dále ji můžeme nahazovat lžičkou.
10. Vyrovnáme ji latí. Po přiměřeném zatuhnutí povrch omítky vyhladíme vhodným hladítkem. Povrch lze dále zjemnit jemnou štukovou omítkou nebo natřít fasádní barvou.

Nátěr

I tuto finální vrstvu nanášíme na vyzrálou omítku. Nesmí zabraňovat odpařování vody z hlubších vrstev. Nejlepší je, pokud použijeme barvy, které doporučuje výrobce sanačního omítkového systému - obvykle vápenné, silikátové nebo silikonové. Materiály s akrylátovým pojivem nedoporučujeme.

Speciální sanační omítky

Při přípravě sanačních systémů nízko nad okolním terénem využijeme speciální omítku na sokly, tzv.. soklová omítka. Splňuje požadavky zvýšené pevnosti, tvrdosti a odolnosti proti stříkající vodě. Vápenná sanační omítka je určena zejména do interiérů jako jaderná vrstva, v některých případech i do exteriérů (na památkově chráněné objekty).

Omítky na cihlovém zdivu

22. září 2010 v 21:23 | ASB-portal.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním.

Omítky se dělí  podle několika kritérií. Z hlediska tepelněizolačních vlastností rozlišujeme omítky:
  • běžné,
  • lehčené (λ = 0,2 - 0,4 W/m . K),
  • tepelněizolační (λ = 0,09 - 0,2 W/m.K).
Lehčené omítky jsou optimálním kompromisem mezi pevností a tepelnou izolací. Použitím tepelněizolačních malt lze výrazně zlepšit tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva a tím i spotřebu energie na vytápění.


Dalším kritériem rozdělení omítek je jejich použití. Podle toho se omítky dělí na vnitřní a vnější. Vnitřní omítky plní funkci převážně vnitřní povrchové úpravy. Jejich tloušťka se většinou pohybuje v rozpětí 10 až 15 mm jádrové omítky a 1 až 3 mm štuku. Moderní strojní omítky jsou většinou jednovrstvé. Někdy se jako vnitřní omítky používají tepelněizolační omítky. Vnější omítky plní kromě estetické funkce (svou povrchovou úpravou) především funkci ochranné vrstvy proti povětrnostním vlivům a jejich změnám (teplo, zima, déšť, sníh, mráz atd.).

Fyzikálněmechanické vlastnosti vnějších omítek proto musejí odpovídat náročným požadavkům, jako je soudržnost s podkladem, přenášení tahových a tlakových napětí vlivem teplotních změn, přenášení napětí v důsledku teplotního spádu v rámci tloušťky omítky, odolnost proti změnám materiálu v podkladu a proti mechanickému poškození. U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs. Zlepšuje přilnavost jádrové omítky, neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí.

Častým problémem u omítek jsou trhliny. Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny jsou uvedeny v tabulce.

*) Aby se předešlo vzniku trhlin, doporučují výrobci suchých omítkových směsí u některých systémů vyztužit jádrovou omítku takzvanou výztužnou mřížkou/síťovinou. **) Výkvěty jsou soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihlového zdiva. Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce. Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva. Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak – výkvět. Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.

*) Aby se předešlo vzniku trhlin, doporučují výrobci suchých omítkových směsí u některých systémů vyztužit jádrovou omítku takzvanou výztužnou mřížkou/síťovinou.
**) Výkvěty jsou soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihlového zdiva. Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce. Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva. Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak - výkvět. Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.


Pracovní postup při omítání

Podklad

Pro kvalitu každé omítky je velmi důležitá kvalita podkladu, v našem případě zdiva. Podklad pod omítku musí být dostatečně drsný, rovnoměrně savý, pevný, bez uvolněných částí, bezprašný a neznečištěný barvami nebo mastnotou. Pálený cihlářský střep je z hlediska soudržnosti s omítkou ideálním podkladem. Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.

V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce. Instalační drážky ve zdivu je zapotřebí před vlastním omítáním pečlivě vyplnit vhodným materiálem. Při následující aplikaci tepelněizolační omítky je nejvhodnější i drážky vyplnit touto omítkou. Použije-li se na omítku klasická omítka, stačí drážky vyplnit vápenocementovou maltou. Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí kles­nout pod +5 °C.

Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3349Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3348

Přednástřik

Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Při vnitř­ním použití univerzální omítky není nutný. Zdicí prvky mají lícové plochy upravené rýhováním, případně mřížováním pro zlepšení přídržnosti omítky.
Vlhčení podkladu a omítníky

Před použitím tepelněizolační omítky se musí podklad před nanášením důkladně navlhčit. Před samotným nanášením se zhotoví omítníky, kterými se určí tloušťka nanášené vrstvy.

Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3347


Tepelněizolační omítka

Tepelněizolační omítka (stejně jako tepelněizolační malty pro zdění) slouží ke zlepšení tepelněizolačních vlastností zdiva. Vrstva tepelněizolační omítky musí být opatřena finální vrstvou (vrstvami) (viz bod 6). Tepelněizolační omítka se nanáší ručně zednickou lžicí a pomocí hliníkové nebo navlhčené  dřevěné latě se stáhne bez vyhlazení. Doporučená tloušťka omítky je při vnějším použití 20 mm. Omítku o tloušťce větší než 30 mm doporučujeme nanášet ve dvou vrstvách systémem "čerstvé do čerstvého".

Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3346Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3345

Jednovrstvá omítka

K omítání v interiéru jsou vhodné jednovrstvé omítky. Mají jemné zrno (max. 1 mm) a po jejich dostatečném zavadnutí je možné je vyhladit do konečné povrchové úpravy, aniž by bylo třeba nanášet další vrstvu. Univerzální jednovrstvou omítku lze použít v exteriéru i jako dokončovací vrstvu na tepelněizolační omítku.
Univerzální omítka se nanáší pomocí ocelového nebo plastového hladítka. Potom se zarovná hliníkovou latí. Při nanášení této omítky se musejí dodržet tyto hodnoty minimálních tlouštěk:
  • při vnitřním použití
  • nosné stěny 10 mm,
  • dělící příčky 8 mm, stropy 8 mm;
  • při vnějším použití
  • obvodové stěny 20 mm.
Plochy, které se budou obkládat obkládačkami, se nesmějí zahladit. Pokud by tloušť­ka omítky byla větší než 2 cm, je třeba ji nanášet ve dvou vrstvách. Při použití na vnější (fasádní) omítku je nutné použít na podklad cementový přednástřik.

Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3344Omítky na cihlovém zdivu - obrázek 3342

Finální úprava

Tepelněizolační omítky musejí být po dostatečném vyzrání zajištěny vrchní uzavírací vrstvou vzhledem k tomu, že mají nízkou pevnost v tlaku a jsou méně odolné proti mechanickému poškození. Možných řešení je několik. Nejsnazším řešením je použít jednovrstvou omítku vhodnou do exteriéru. Dále je možné uzavřít povrch tepelněizolační omítky tenkou vrstvou štukové omítky (3 až 5 mm), na kterou se nanese finální vrstva v podobě ušlechtilé omítky v požadovaném odstínu a zrnitosti.

Upozornění
Všechny čerstvě omítnuté plochy je třeba chránit před rychlým vysycháním - po dobu prvních dvou dní musejí být udržovány ve vlhkém stavu. Dále je nutné dbát na to, aby před nanesením konečné povrchové úpravy byla podkladová (jádrová) vrstva dostatečně vyzrálá. Doba potřebná ke zrání je u univerzální omítky deset dní na 10 mm tloušťky omítky, u tepelněizolační omítky je pět dní na 10 mm tloušťky omítky.

Zdění a omítání

22. září 2010 v 20:46 | Lité-směsi.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
U většiny staveb se alespoň část konstrukce zdí ze stavebních prvků. Asi nejrozšířenější povrchovou úpravou stěn je pak omítání. Při obou činnostech je značná spotřeba malty. Maltu, směs písku, pojiva, vody a přísad, je možné vyrábět různými způsoby.

Snad už jen u domků stavěných svépomocí se malta míchá z dovezených surovin přímo na stavbě. Malta vyrobená tímto způsobem nemá žádné zaručené charakteristiky, materiály pro výrobu se musí někde skladovat a chránit před povětrnostními vlivy. Pro výrobu je potřeba pracovník k míchacímu zařízení, přípojky vody a elektřiny.

Naopak čerstvá malta přivezená autodomíchávačem na stavbu je rovnou připravená ke zpracování. Na stavbě se skladuje v plastových vanách o obsahu 200 litrů, které se po stavbě rozvezou jednotlivým pracovním četám. Zdící malty mají dobu zpracovatelnosti minimálně 36 hodin a omítkové malty minimálně 16 hodin. Není třeba žádný stálý zábor stavební plochy, přípojky elektřiny ani vody. Pro zdění a omítání platí následující základní pravidla.

Zdění

Čerstvé malty jsou určeny pro zdění běžných zdících prvků ze savých materiálů, například cihel, cihelných bloků (i děrovaných), plynosilikátových tvárnic, betonových bloků z lehčeného kameniva (např. z keramzitu) apod. U čerstvých malt je totiž za účelem prodloužení zpracovatelnosti přidávána zpomalovací přísada, která přestává účinkovat v momentě kontaktu malty se savým materiálem.

Nejsou proto vhodné pro zdění nesavých zdících materiálů - například skleněných tvárnic, dále pro zdění sádrových prvků a pro spojování velkorozměrových prvků (panelů). Třídu malty je nutno volit v souladu s požadavky projektové dokumentace. Teplota okolí i podkladu pro použití čerstvé zdící malty musí být vyšší než +5 ºC.

Omítání

Podklad pod omítku musí být pevný, soudržný, bez prachu a jiných nečistot. Z betonových podkladů musí být odstraněny odformovací prostředky. Při omítání extrémně savých podkladů a při teplém počasí je třeba podklad předem přiměřeně namočit, aby se zamezilo rychlému odsávání vody z malty.

Podklady musí být přiměřeně rovinné, aby tloušťka maltové vrstvy byla pokud možno konstantní. Nerovnoměrné savé podklady (například smíšené zdivo) musí být opatřeny cementovým nebo vápenocementovým postřikem.

Teplota okolí i podkladu pro použití čerstvé omítkové malty musí být vyšší než +5 ºC.
Při omítání klasickým zednickým způsobem je střední tloušťka venkovních omítek 20 mm (minimálně 15 mm) a vnitřních omítek 15 mm (minimálně 10 mm).

Jednovrstvé omítky mohou mít střední tloušťku 10 mm (minimálně 5 mm). Jinou tloušťku omítky musí předepisovat projektová dokumentace.

Před nanesením finální omítkové vrstvy (štuku) je nutno dodržet jednodenní technologickou přestávku na každý milimetr již provedené jádrové omítky, nejméně však 14 dní.

Omítací lišty pro okna a dveře

22. září 2010 v 20:29 | Omitacilisty.sweb.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Omítací lišty pro okna včetně eurooken a dveře jsou specielní plastové lišty, které umožňují ochránit okna či dveře před poškozením a též jsou vhodným prvkem zabezpečení spáry mezi okenním rámem a omítkou, špaletou.
listy1_sm.jpg (6896 bytes)
listy2_sm.jpg (5271 bytes)
listy3_sm.jpg (7059 bytes)
listy4_sm.jpg (6327 bytes)
listy5_sm.jpg (5385 bytes)

Důvody použití omítacích lišt

Ochrání nábytkovou úpravu nových eurooken nebo plastových oken před poškozením při jejich montáži do hrubé stavby a následné kompletaci omítek v okolí oken.
Zabezpečují pevný a pružný - dynamický spoj mezi špaletou (omítkou ve špaletě) a rámem okna. U oken (zejména v případě, že alespoň jeden rozměr přesahuje 800mm) je problematická životnost upevnění rámu a omítky (zejména u otvíravých oken jde o mechanické namáhání a také jsou okolí spár extrémně teplotně namáhána). Často lze pozorovat praskliny a drolení ve spáře a nepomáhá ani tmelení.
Slouží jako rovná, pevná podpora pro nanesení a stažení jak hrubé, tak i svrchní omítky. Zároveň jej lze využít k nalepení ochranné fólie a tím zabránit poškození a znečištění rámu i skla. Další důležitá funkce lišty je zamezení praskání omítky v místech styku rám-omítka a zamezuje proniknutí vlhkosti z omítky do okenního rámu při dešti.
Estetická čistota, přesné linie. Omítací lišty pro výplně otvorů zabezpečí geometricky přesné linie i zakončení omítky, omítkáři s nimi rádi pracují. Okraj omítky je velmi esteticky a funkčně vyřešen.

Jak fungují omítací lišty

    1. Lišty se nalepíme přitlačením na kraj okenního rámu usazeného v okenním otvoru po odtržení ochranné pásky; lišta na okně drží díky specielně vyvinutému pružného a velmi adhezivního materiálu,
    2. z lícní strany lišty strhneme ochrannou pásku a na lepivou vrstvu nalepíme igelit, noviny nebo jinou ochranu pro okno,
    3. provedeme nahození a dokončení omítky ve špaletě (okolí oken, dveří) a též příslušné nátěry,
    4. strhneme ochranný igelit,
    5. odtrhneme část lišty podél prolisu či perforace; část lišty zůstane trvale pod omítkou pružně přilepena na rámu okna.
Tak část lišty slouží jako vynikající izolace pro spáry a chrání rám okna. Druhá část slouží jako držák ochranného igelitu a po provedení všech stavebních činností se oddělí a vyhodí.
wpe1.jpg (28748 bytes)
Lišta je vyrobena z houževnatého netříštivého PVC v bílé barvě. Skláda se ze dvou částí, základní a odlamovací. Základní část má na své základně nalepenou oboustraně lepící pásku, která slouží k nalepení "S" profilu na rám okna. Pomocí čelní strany základní části se stahuje omítka a základní část zůstává pevně zazděná. Odlamovací část má nalepenou oboustraně lepící pásku na čelní straně profilu. Tato páska slouží k nalepení ochranné PE fólie a po skončení stavebních prací se folie i s ulamovací části lišty odstraní. Lišta se lepí na plochy suché, zbavené mastnoty a prachu při min. teplotě +10°C a vyšší.

Cena

Omítací lišty jsou levné. Ceny se pohybují v desítkách korun za m. Tedy, pokud zaplatíte 250 000Kč za okna v novostavbě, vyplatí se zaplatit 3000Kč navíc za omítací lišty.

Projektant, Architekt

Upozorněte svého projektanta či architekta, aby doplnil projekt o omítací lišty, pokud nebyly použity. Omítací lišty lze použít pro nejrůznější typy oken i materiálu zdí, špalet a podobně.

Sex = (ne)bezpečí?

15. září 2010 v 18:02 | Bix.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Nechceme malovat čerta na zeď, ale pokud člověk správně neví, jak se sexem nakládat, může se dostat do pěkného maléru. Ať už se jedná o komplikaci, která se táhne "jen" několik roků, nebo ať už jde o fatální problém, ze kterého již není zpátečního vlaku. Jakkoli bude následující text leckdy věc "všeobecně známá", faktem zůstává, že mnoho lidí nakonec doplatilo na to, že k ní přistupovali s tím, že jich se to prostě netýká a jim se to vyhne. Vy jste ale chytřejší, proto určitě neuděláte stejnou chybu.

Pohlavní nemoci

Hlavním rizikem sexu jsou pohlavní nemoci. Vůbec neplatí, že roznašečem pohlavních nemocí jsou jen prostitutky či lidé, kteří se nám zdají špinaví. To je trochu naivní představa. Hlavní problém pohlavních nemocí je v tom, že mnohdy vůbec nevíme, že jsme jejím nositelem, protože v počátečních stádiích je nemoc na první pohled nerozpoznatelná a subjektivně člověk ani nezjistí, že nějakou nemoc má. Některé nemoci jsou "malou" komplikací, která nám může ztrpčit život i na mnoho let, některé mají ale důsledky, které se nedají vrátit zpět a mohou vést až ke smrti.

Faktem zůstává, že jedinou velmi účinnou ochranou před přenosem pohlavích chorob je kondom. Antikoncepční pilulky Vás chrání před otěhotněním, před nákazou ani omylem.

HIV a AIDS

Jde asi o nejznámější riziko nerozvážného sexu. Virus HIV a AIDS je nemoc, která je v současné době nevyléčitelná a vede ke smrti. Přenáší se nechráněným pohlavním stykem a způsobuje selhání imunity, které v konečném stádiu končí bolestivou smrtí. Paradoxem viru HIV je, že mnoho let (třeba 10, 15, v závislosti na konkrétním člověku) neexistují žádné zjevné potíže a jeho nositel mnohdy vůbec neví, že je nakažen. To je také nejčastější důvod přenosu této nemoci. Uvědomte si, že pokud nakazíte druhého člověka tímto virem, je to téměř, jako byste jej zabili.

Na světě je dnes nakaženo virem HIV cca 30 milionů lidí. Více než 25 milionů lidí již na AIDS zemřelo. V Africe je cca 11 milionů sirotků z důvodu této choroby.

Znalost, jak se HIV/AIDS bránit, je velmi různá. Např. v některých afrických zemích jen 15 % dotazované mládeže (15-19 let) ví, jak riziku předejít.

Účinnou ochranou před rizikem nakažení virem HIV je chráněný pohlavní styk, tedy používání kondomu.

Chlamydie

Po rakovině a AIDS je třetím nejvážnějším problémem světového zdravotnictví. Mikroorganismy chlamydií napadají zejména pohlavní orgány a plíce a posléze klouby, srdce a mozek. V konečném stádiu chlamydie způsobuje nevratné poškození těchto orgánů, u žen vede většinou k neplodnosti. Přenáší se nechráněným pohlavním stykem.

Zákeřnost nákazy je umocněna tím, že v prvním stádiu se i po dobu několika let nemusejí projevit žádné viditelné příznaky. Přenos nákazy je mnohonásobně snazší než u AIDS.

Kapavka, syfilis

Známá dvojka pohlavních nemocí. Nemusí se na ně umřít, ale velmi člověku znepříjemní život. Kapavka je hnisavý zánět pohlavních orgánů, syfilis se projevuje bolestivými vředy a vyrážkou v oblasti genitálií. V dřívějších dobách patřily tyto choroby k jedněm z nejnebezpečnějších (neléčená syfilis vede k destrukci kožní tkáně v oblasti obličeje, demenci a paralýze), dnes je jejich léčba snazší, pokud jsou nemoci včas podchyceny. Přenášejí se - jak jinak - nechráněným pohlavním stykem.

Trichomoniáza

Silně svědivý a hnisavý zánět pohlavních orgánů. Usnadňuje průnik infekce HIV. Šíří se nechráněným pohlavním stykem. Jako prevence slouží používání kondomu.

Testování

Není ostudou být si jistý tím, že nejsem nositelem žádné pohlavní nemoci. Je to dokonce nutnost. Myslíme si, že v případě podezření, že jsem nakažen, je lepší jít na odborné vyšetření stokrát zbytečně, než jednou vůbec a nechat rozrůst věci do obludných rozměrů. V některých případech tak, že již nebude možné je vzít zpět.

Je také dobré myslet na vše výše napsané v případě, že máte nového sexuálního partnera. Jste si opravdu jisti, že milý, hezký a sympatický = 100% bez nákazy?

Nechtěné otěhotnění

Nechtěné otěhotnění nemusí přinášet zdravotní rizika (ale také může, záleží na aktuálním stavu, věku apod.), nicméně přináší velmi těžkou volbu, jestli je lepší nechtěné dítě, nebo interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství (které může být vnímáno jako vražda, opět v závislosti na kultuře, postoji, vyznání daného jedince apod.) V každém případě je ale lepší riziku předcházet, než potom řešit (v podstatě) neřešitelné. Faktem zůstává, že v ČR se ročně uskuteční kolem 40 tisíc potratů.

Sex, drogy a alkohol

Je jistě fajn někam vyrazit s partou. Něco popít, trošku se poflákat kolem a případně si dát i nějakého "uvolňováka". Fajn. Jenomže v případě, kdy je člověk ve stavu "vyšší tolerance" k čemukoli, co se kolem něj děje, se také zvyšuje riziko, že ho to bude stát zdraví nebo život. V případě alkoholu a drog se výrazně zvyšuje riziko nebezpečného sexu, ale také nechtěného sexu.

Je určitě dobré v životě "užít dne", ale je také dobré myslet na to, abych za to nezaplatil velmi vysokou cenu, možná tu nejvyšší. Řekli bychom, že platí přísloví "dělej dnes to, čeho zítra nebudeš litovat".

V Liberci platí nedělní klid

12. září 2010 v 13:59 | Magistrát Města Liberec, Hans Schuman |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně

V Liberci platí od 1.ledna 2010 vyhláška o nedělním klidu. Plyne z ní zákaz používání hlučných strojů a přístrojů (sekačky, pily a pod.) v neděli a ve svátky v době do 15:00.



Plánujete sebevraždu? Ulehčete to policii! :)

2. září 2010 v 16:13