Březen 2010

Zlatá Rybka

30. března 2010 v 14:10 | Waly/Hans Schuman |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Hulič trávy chytne zlatou rybku.

Rybka:"Pusť mě a splním ti tři přání."

Hulič: "OK, ubal mi jointa!"

Rybka ubalí, hulič vyhulí.

Rybka: "Druhé přání?"

Hulič: "Ubal mi ještě jednoho!"

Rybka ubalí, hulič vyhulí.

Rybka: "A poslední přání?"

Hulič: "Ubal mě i sobě!"

Rybka ubalí a zahulí spolu.

Druhý den přijde hulič zase chytat ryby a z vody na něj volá zlatá rybka:

"Ani nerozbaluj pruty, už jsem nám ubalila!"

Televize pro děti vysílala porno

28. března 2010 v 21:53 | Magazín.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Prckové sledující dětský televizní kanál v Severní Karolíně v USA shlédly něco, co rozhodně nečekaly. Dvě hodiny nahých žen z kanálu Playboye.
erotika
V odpoledních hodinách, kdy jsou děti na 
kabelové televizi zvyklé sledovat kreslené seriály nebo vzdělávací pořady, se na obrazovkách televizí objevilo něco, co nebylo kreslené a pokud se to dalo označit za vzdělávací, řekněme, že tyto vědomosti měly dětem zůstat ještě nějakou dobu utajeny. Vysílání pro dospělé, kde se předváděly spoře oděné ženy, z jejichž úst se nesla pěkně peprná slova.
spongebob

Provozovatel kabelové televize závadu zaznamenal, až když mu volali vyděšení rodiče. Trvalo více než hodinu, než závadu opravili a soft porno nahradili původním programem.

Alex Dudley z Time Warner Cable později vysvětlil: "Vinou technické závady byly některé programy pro dospělé zaměněny za pohádky. Upřímně se omlouváme."

Proč se lidé líbají?

28. března 2010 v 21:38 | Magazín.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Co se vlastně skrývá za líbáním.

kiss
Vědci, kteří studují líbání, nejsou zcela jednotní v názoru, kde a jak vlastně vzniklo. Má se ale za to, že prapůvodem bylo předávání rozžvýkané potravy matkami svým dětem. Z líbání jako způsobu přežití se postupně stal společenský rituál, vyjadřující náklonnost.

Postupný vývoj
Za tu dobu se ale líbání skutečně hodně vyvinulo. Od předávání kousků potravy přešlo k předávání důležitých signálů. Líbání spojujeme s romantikou a utvrzujeme jím dlouhodobá partnerství. To vše ale opět s cílem přežití, tentokrát druhového. Líbání je jedním z důležitých prvků úspěšné reprodukce, byť k ní samo o sobě přímo nepřispívá.

Při líbání se k partnerovi můžeme dostat tak blízko, že ho dokážeme jistým způsobem poznat. Ne snad vědomě, ale pomocí feromonů. Ty nám podvědomě napoví, zda je ten, koho líbáme, ten pravý a zda s ním má cenu jít dál. Přestože si to vše nemusíme hned uvědomovat, hraje to velmi důležitou roli.

Potřebné čichání
Tak blízké přiblížení, které vyžaduje líbání, samozřejmě dovoluje i přičuchnout k partnerovi. Jak ukázala řada výzkumů, pot je dalším důležitým indikátorem, z nějž lze podvědomě vyčíst genetickou výbavu jedince. Jeden test spočíval v tom, že ženy čichaly k propoceným tričkům mužů a ukázalo se, že si dokázaly jen podle čichu vybrat ty, jejichž genetická výbava co nejlépe odpovídá té jejich, to znamená, že je maximálně odlišná - to zajišťuje zdraví a dobrou imunitu potomků.

Možná se vám už stalo, že se první líbačka prostě nepovedla, tak jste to prostě rovnou zabalili. Vězte, že to nebylo tím, že někdo z vás neuměl líbat, prostě jste si "nevoněli".

Co muži a ženykiss2
Výzkumy ukázaly i další zajímavé věci, například tu, jak muži a ženy vnímají líbání. Zatímco ženy na něj kladou opravdu velký důraz a nešly by do sexu bez předchozího líbání, muži by to klidně udělali a dokonce by souložili s těmi, s nimiž nebylo líbání úplně to pravé.

To celkem odpovídá evolučnímu vývoji, kdy se ženy staly vybíravějšími stvořeními, které pro své potomstvo hledají to nejlepší, zatímco cílem mužů je zasít své sémě na co možná nejvíce místech.

Známou věcí také je, že s francouzským líbáním, tedy se zapojením jazyků, začínají obvykle muži, protože ve slinách je obsažen testosteron zvyšující touhu.

Nejodpornější konzervy. Fakt se to dá jíst?

28. března 2010 v 21:28 | Magazín.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
"Hambáč v trezoru"
Všichni ho máme rádi - hambáč je superrychlovka, navíc teplá, takže člověk má pocit, že se jakž takž nasytil. Ovšem, koupili byste si hamburger v plechovce?


Třeba ve Švédsku je to možné. O tom, jak takový fastfood chutná po několika dnech či měsících v konzervě, si můžeme jen domýšlet. Houska určitě nebude nejčerstvější, o karbanátku či sýru ani nemluvě.

Proto je překvapivá i cena tohoto výrobku - šest dolarů (zhruba 113 korun). Za takovou sumu byste si v Mekáči mohli dát pět čerstvých cheeseburgerů!

Kuře v rosolu
Kdopak z vás by si dal pečené kuřátko? Tento výjimečně hubený opeřenec by se na pekáči zřejmě rozpadl. Není divu - dlouhý pobyt v rosolu v zavíčkované konzervě vzal kuřeti všechnu šťávu a chuť. Maso je příliš křehké a kůžička je tak vytahaná, že ani dlouhý pobyt v troubě ji neopálí do zlatova.



Naložení štíři

Thajci štíry tak milují, že je i láskou snědí. V tomto případě se zakonzervovaného hmyzu nemusíte bát, protože smrtelný jed ze štířích ocásků už varem dávno vyprchal. Ačkoliv štírci nevypadají moc vábně, fajnšmekrům chutnají. Proto se ani neošívají za malou konzervičku zaplatit tučnou cenu - šest dolarů (113 korun).


Rybí čelisti ve vlastí šťávě

Tahle konzerva připomíná nevábné pohřebiště. Ruský výrobce slibuje rybí čelisti ve vlastní šťávě o váze 220 gramů. Kdo z vás by je chtěl okusovat?


Šťavnaté kukly housenky bource morušového
Pro Evropana vypadá toto jídlo dost nechutně, v Koreji se však jedná o lahůdku, která je v ulicích podávána jako žádaný "snack".

Kukly mají ořechovou příchuť a navíc obsahují velké množství proteinů, takže jsou zdravé. Jíst je ale vyžaduje zvláštní schopnosti - kukla je totiž tuhá, takže při skousnutí křupe, je to podobné, jako kdybyste mezi zuby drtili malé kostičky. Jakmile je krunýř proražen, zaplaví vaše ústa zvláštní hmota. Někdo tomu říká lahůdka, někdo hnus. Vyberte si sami...


Zakonzervované jazýčky
Není jazýček jako jazýček. A ten jehněčí je například na Novém Zélandu považován za opravdovou baštu. Pokud ho neseženete čerstvý, můžete si ho dopřát v konzervě za pouhých pět dolarů (zhruba 94 korun).


Odvar z ptačích hnízd
Číňani jsou fakt zvláštní lidé. Už několik staletí si vaří polévku z hnízd ptáků, které se nazývají salangy. Tento nápoj je také odvarem z ptačích hnízd. Prý jde vyloženě o zdravou záležitost - nápoj podporuje imunitní a oběhový systém a dokonce má příznivý vliv i na libido.


Pečení cvrčci s vajíčkem
Máte chuť na neobvyklé jídlo? Zkuste exotické "lečo" - restované cvrčky s vajíčkem. Při polykání dejte pozor, aby vám hmyz neulpěl v krku. To by vám už nikdy nebylo do zpěvu!


Když to přeženou s posilovnou a steroidy ŽENY!

28. března 2010 v 21:20 | Magazín.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Čeho je moc, toho je příliš.

Pohled na mužského, který kvůli přebývající svalové hmotě nemůže připažit, není vábný. A co teprve, když se do kulturistiky pustí ženské. I když v případě těchto dam se o ženskosti moc mluvit nedá....

Irene Andersenová se narodila v Dánsku roku 1966. Ve dvaceti se přestěhovala z Malmö do Gotheburgu, od té doby tráví svůj čas v posilovně a pracuje na svém těle.

Yolanda Hughesová je držitelkou několika světových titulů jako například Amamatérská mistryně světa, v letech1997-98 obdržela titul Arnold Classic Champion a mnohé další. V současné době už pověsila kulturistiku na hřebík a věnuje se svému podniku ve Washingtonu.

Kim Chizevskyová. Ms. Olympia 1996-1999

Rosemary Jenningová. Jedna z největších kulturistek historie.

Lisa Auklandová zvítězila v roce 2008 v ženské soutěži Atlantic City.

Ana Claudia Piresová pochází z Brazílie a osmkrát zvítězila v domácím šampionátu v Rio de Janeiro.

Juliette Bergmannová je nizozemská kulturistka, která se pyšní titulem Ms. Olympia 2001.

Christine Rothová pochází z kanadského Ontaria.


Jak si vytvořit hezkou koláž ze svých fotografií?

25. března 2010 v 21:18 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Naučte se jednoduše a rychle poskládat fotografie do líbivé koláže. Kombinujte obrázky, text a efekty, které vás jen napadnou. Vše bude hračkou s výbornou aplikací Fotowall, kterou si dnes představíme.

Chcete si netradičně ozdobit svoji plochu počítače či vytvořit pěkný obal pro rodinné album z vašich fotek? Pak zkuste vytvořit z fotografií koláž, která bude jistě nevšedním oživením vaší tvorby. Vyberte své nejhezčí fotky a vytvořte z nich dílo, kterým se budete moci pochlubit před přáteli nebo jen vytvořit hezkou dekoraci pro váš počítač či pracovní stůl. K vytvoření koláže nepotřebujete trávit hodiny u drahých grafických editorů. Vše se dá zvládnout i v jednoduchých a snadno ovladatelných aplikacích, které jsou zdarma. Jednou z nich je i povedená novinka Fotowall. Pojďme si ukázat, jak se s aplikací pracuje a co vše může uživateli právě pro vytvoření koláže nabídnout.

Fotowall

Program Fotowall je moderní aplikace, se kterou můžete pustit uzdu své kreativitě a fantazii. Je zdarma a její výhodou je, že se nemusí ani instalovat. Lze ji stáhnout a rovnou spustit.

Po jejím spuštění můžete kliknutím na velkou ikonu Create začít tvořit novou koláž, nebo nahoře otevřít již existující projekt. K dispozici je jak tlačítko pro otevření, tak i seznam dosud vytvořených koláží. Při prvním spuštění samozřejmě žádnou mít nebudete a tak zvolte vytvoření nové koláže. Nyní se před uživatele otevírá hlavní okno programu, které je editorem pro koláže. Vlevo nahoře najdete základní tlačítka, která budete zřejmě nejčastěji používat. Vpravo nahoře se pak nacházejí tři ikony pro zaslání vzkazu autorům programu, nastavení programu a možnost exportu či uložení projektu.
<p>Levé horní menu slouží k přidávání nových objektů</p>
Levé horní menu slouží k přidávání nových objektů

Všimněte si také tenké linie mezi horním menu a hlavní pracovní plochou. V její levé části se nachází cesta, kterou jste šli programem (právě tudy se lze vrátit na úplný začátek), a v pravé části otazník pro vstup do stručné nápovědy.
<p>Pravé horní menu využijete hlavně při ukládání</p>
Pravé horní menu využijete hlavně při ukládání

Začínáme

K práci s koláží slouží především menu, které najdete v levém horním rohu okna. Obsahuje pět ikon, jejichž pomocí můžete do koláže něco přidat. První slouží pro přidání fotografií z vašeho počítače. Podporovány jsou všechny možné a běžně používané formáty obrázků. Druhou možností je přidání textu. Dojde k vytvoření objektu, který můžete následně upravovat a měnit jeho vlastnosti. Samozřejmostí je změna textového pole. Stačí na něj kliknout pravým tlačítek myši a můžete text přepsat. K dispozici je také úprava zdrojového kódu textu. Ten je v aplikaci formátován pomocí HTML a CSS, takže si lze text upravit přesně dle svých představ. Musíte však dané jazyky ovládat. Třetí ikonou v hlavním menu je přidání mračna slov, neboli wordcloudu. Zdrojem musí být textový soubor, ze kterého jsou přečtena slova, a z nich se vytvoří zajímavý objekt s těmito slovy. Editor wordcloudů dosud aplikace nemá, je však přislíben v následující verzi. Čtvrtou možností je přidání celého již dříve vytvořeného projektu. Pátou možnost zřejmě využijete nejvíce. Ta totiž umožňuje přidávat obrázky, které je možné vyhledávat pomocí Googlu nebo umístěné na serveru Flickr. Výsledky vyhledávání můžete lehce myší přetahovat přímo do koláže.
<p>Hledání obrázků pomocí Googlu</p>
Hledání obrázků pomocí Googlu

Pomocí zmíněných 5 způsobů tedy přidejte do koláže vše, co si jen přejete. Vpravo od popsaných 5 ikon se nachází menu o 4 položkách, kterými měníte nastavení celého díla. Tou první jsou rozměry obrázku, druhou dekorace v podobě horního či dolního pruhu a nadpisu, třetí položkou změníte pozadí a poměr stran a čtvrtou můžete náhodně rozmístit objekty či nechat na ně působit silové pole.

Úprava objektů

V momentě, kdy máte ve scéně umístěny všechny objekty, můžete je začít upravovat. Výběr začíná kliknutím na některý z nich. Myší jej lze posouvat a pomocí modrých rohů rotovat či měnit jeho velikost. Pokud kliknete na objekt pravým tlačítkem, dostanete se do jeho detailního nastavení. Můžete měnit hladinu, ve které bude objekt umístěn a tím měnit jeho viditelnost. Rovněž lze měnit rámeček objektu nebo přidat i jeho odraz. V druhé záložce můžete každému obrázku přidat některý z efektů či obrázek oříznout. Další volby pro každý objekt se nacházejí ještě v horním menu. Pohodlně lze přidat efekt celému objektu, změnit jeho průhlednost či natočení v prostoru. Postupně lze tímto způsobem dokonale upravit každý vložený objekt. Možnosti jsou opravdu bohaté a bude záležet jen na vaší kreativitě.
<p>Efekty pro obrázek</p> <p>Rámeček pro obrázek</p>
Efekty pro obrázek | Rámeček pro obrázek

<p>Detail obrázku - všimněte si množství ovládacích prvků</p>
Detail obrázku - všimněte si množství ovládacích prvků

Výslednou koláž můžete uložit jako celý projekt pro budoucí práci nebo jako obrázek. Aplikace umožňuje rovněž rychlé nastavení koláže jako tapety nebo přímý tisk obrázku.
<p>Výsledná koláž z fotografií čerstvé zeleniny</p>
Výsledná koláž z fotografií čerstvé zeleniny

Projevte kreativitu

Možnosti, které aplikace nabízí, jsou vskutku bohaté a umožňují vytvořit téměř jakýkoliv efekt. Výsledný vzhled koláže je jen na vás. Zkuste si práci s touto výbornou aplikací a vytvořte třeba zajímavou koláž z fotografií své rodiny nebo svého domácího zvířecího miláčka. Udělejte z hezkých fotek ještě hezčí a dejte jim originální tvář. Pochlubte se svými výtvory v diskuzi pod článkem.


FotoWall 0.9

25. března 2010 v 21:09 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Popusťte uzdu svoji fantazie a kreativity
Náhled programu FotoWall
Grafický nástroj určený pro kreativní uživatel, kteří touží po editoru, který jim umožní s grafikou pracovat těmi nejrůznějšími způsoby. Vlastní cestou budete moci vytvářet nejrůznější obrazce a plakáty a vše jen pomocí vlastních obrázků a svého grafického umu.

Nástroje editoru:
  • vlastnoruční rozvržení grafického výtvoru,
  • přidávání libovolného počtu obrázků,
  • změna velikostí a přesuny, úprava a změna barev,
  • přidávání textů,
  • podpora nejrůznějších grafických efektů, atd.

Microsoft představil podmínky upgrade na Office 2010

25. března 2010 v 21:03 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
ms
Společnost Microsoft již před časem avizovala, že nabídne program na zajištění bezplatného upgrade, tzv. technologickou záruku na produkt Office 2010. Nyní společnost oficiálně oznámila podmínky této záruky.

Možnost bezplatného upgradu platí pro každého zákazníka, který si zakoupí v období od 5. března 2010 do 30. září 2010 u některého z autorizovaných prodejců společnosti Microsoft vybrané sady nebo aplikace Microsoft Office. Přitom je zcela jedno, zda půjde o krabicový software či software předinstalovaný na počítači jako OEM verze. Zákazníci, jenž si v tomto období produkty zakoupí, budou moci od okamžiku uvedení Office 2010 na trh až do 31. října 2010 bezplatně stáhnout upgrade na stejné nebo podobné sady Office z podpůrných stránek MS Office.
<p></p>
Upgrade sad je dle Microsoftu výhodný zejména v tom, že zákazníci získají některé aplikace navíc. Jde kupříkladu o elektronický poznámkový blok OneNote, který je nově standardní součástí všech sad Microsoft Office 2010. Zákazníci, kteří nevyužijí technologické záruky, si budou moci zakoupit Microsoft Office 2010 přibližně od září 2010, a to v podobě karty s instalačním klíčem nebo jako krabici za následující doporučené maloobchodní ceny:
Karty s instalačním klíčem:
  • Microsoft Office 2010 pro studenty a domácnosti - 2 490 Kč
  • Microsoft Office 2010 pro podnikatele - 5 590 Kč
  • Microsoft Office Professional 2010 - 11 690 Kč
Krabicové verze:
  • Microsoft Office Professional Academic 2010 - 2 690 Kč
  • Microsoft Office 2010 pro studenty a domácnosti - 3 290 Kč
  • Microsoft Office 2010 pro podnikatele - 8 490 Kč
  • Microsoft Office Professional 2010 - 16 490 Kč

Evropská komise chce zákázat nebezpečné weby

25. března 2010 v 20:57 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
V Evropské komisi se rozhořela debata o tom, zda nutit členské státy EU k potírání webů s pedofilním obsahem. Zdánlivě pozitivní iniciativa má celou řadu odpůrců a není jisté, zda se promění v zákon.

Šíření dětské pornografie je ve většině členských států Evropské Unie trestným činem, přesto ale vcelku veřejně fungují nejrůznější stránky s pedofilním obsahem. Evropská komise jakožto výkonný orgán EU se rozhodla, že toto téma náležitě projedná a už padla vyjádření, že by to celé mělo směřovat k vydání direktivy, jež by členské země nutila blokovat weby se zmíněným obsahem.
<p> </p>
Narozdíl od celé řady jiných nařízení se tento jeví jako velmi přínosný. Přesto se nad ním rozproudila vášnivá diskuze, kdy ho mnozí významní členové EU, jako například Německo, odmítají. Kritici tvrdí, že blokování takových stránek ničemu nepomůže a spíše ještě omezí snahu o odstranění pedofilního materiálu, což by mělo být hlavním cílem. Jak totiž známo, na internetu není problém v podstatě okamžitě spustit novou stránku se stejným obsahem.

Objevily se ale i poměrně nečekané důvody, proč k takovému kroku nepřistupovat. Ty souvisí se svobodou slova na internetu, která se dá přenést i na obsah. Je to poněkud zvláštní důvod, když tento obsah porušuje jiné zákony. Ovšem ti, kteří ho zastávají, argumentují tím, že Evropa musí být důvěryhodná v hájení takových svobod, a to proto, aby mohla tlačit na Čínu či Irán ve věci liberalizace (nejen) internetu.

Intelektuální práva jsou odvozena od intelektu, tedy schopnosti inovovat

25. března 2010 v 19:59 | Patrick Zandl |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Intelektuální práva ve vztahu k internetu a svobodné společnosti jsou pojmem přetřásaným ve všech pádech. Už samotný jeho anglický základ "Intellectual property rights" zní skoro hrozivě. Práva intelektuálního vlastnictví jsou v poslední době vydávána za nedotknutelnou součást každodenního života. Peněženku byste neukradli, film taky neukradnete, hypnotizují vaše alfavlny reklamy před každým drahým filmem. Nechali jste se zmást. Podvést. Kopírováním film nekradete. Kopírováním ho… hm, přesně tak. Kopírujete.

Podle toho, jak tvrdě jsou v poslední době intelektuální práva skloňována a prosazována, by se dalo soudit, že jde o nějaké vyšší morální a odvěké právo, něco na úrovni "nepokradeš" či "nesesmilníš". Mohlo by se dokonce zdát, že Mojžíš jednu desku zákona ztratil, když sestupoval z hory Sinaj, tak halasné jsou obhajoby autorskoprávních organizací. Možná už přišel čas, nalít si čistého vína. Říct si, že pokud je dnešní mládež k "intelektuálním právům" poněkud laxní, není příčina v tom, že bychom ji vychovali ve špatných hodnotách. Je to proto, že intelektuální právo je moderní právní konstrukt přirozený zhruba stejně, jako chodit po hlavě: mnozí to dokáží, řada z nich se tím zajímavě živí, ostatní na to nechápavě koukají a raději chodí po nohách. Intelektuální práva nemají žádné opodstatnění, jsou uměle vytvořená a z dlouhodobé perspektivy se již nyní ukazují jako nefunkční nejenom jako právní požadavek, ale i jako obchodní model. A o tom všem bude tento článek.

Co jsou tedy intelektuální práva? Práva na to, vlastnit myšlenku? Už ze samotného slovního spojení můžeme usuzovat, že prvořadý je intelekt, vlastnictví a právo je na místě druhém. Opravdu? Podívejme se, jak se "intelektuální práva" uplatňovala dříve. Mnohdy se namítá, že neexistovala. Což je snad pravda v právní kodifikaci, ale problémy s "kopírováním" hudby známe od pradávna.

Autorskoprávní středověk a kláda s dehtem

Například ve středověké kultuře minnesengerů bylo nikoliv výjimečné, že jeden zpěvák si "vypůjčil" melodii či slova nebo obojí od svého úspěšnějšího kolegy a s takovým popěvkem (moderní terminologií řečeno) parazitoval na jeho autorských právech. I stávalo se, že autor se o tomto dozvěděl, dotyčného zkontaktoval (například v krčmě lidové cenové skupiny) a nadešla chvíle prokázat, kdo je autorem, protože oba samozřejmě tvrdili, že oni. Středověk měl pro tento účel institut "hádání" - tedy argumentační rozpravy, v níž zvítězil ten, jemuž publikum přiznalo vyšší obratnost a argumentační schopnosti. Poražený odjížděl z města na kládě, pomazaný dehtem a peřím.

Podobné příklady najdeme od starověkého Řecka až po devatenácté století. Ono slůvko hádání tehdy nemělo tak pejorativní nádech, jako dnes - hádali se i univerzitní profesoři na stejné bázi, tedy veřejně spolu disputovali na vzájemně si předhazovaná témata a přihlížející dávali najevo, kdo "uhádal" lépe. Bralo se za bernou minci, že pokud někdo chce být považován za autora, musí prokázat schopnost tvořit na úrovni lepší, než jeho oponent.

Z popisu řešení vidíme, že i původně byla intelektuální práva odvozena v prvé řadě od intelektu, tedy od schopnosti inovovat, až působením intelektu se zakládal nárok, vznikalo právo užitku a užití. Bez intelektu nebylo právo. Proto nebylo intelektuální právní nároky potřeba postihovat zvláštním právní úpravou, protože inovace znamená proměnu, nestálost a zvláště chránit něco, co je v trvalé změně, nebylo třeba a ani dost dobře možné. Autorství se prokazovalo schopností proměny, schopností tvorby.

Faktická změna přišla na přelomu devatenáctého a dvacátého století, což může být překvapivé. Čekali bychom, že změnu přinese doba Guttenbergova a vynález knihtisku, kdy každou knihu bylo možné přeci vydat bez dlouhého přepisování. Nepřinesl. Důvod byl překvapivě prostý. Knihy tehdy představovaly jednu ze zastávek na cestě hromadění vědomostí. Knihy byly živoucí polemikou. Na každou knihu záhy následovala v odpověď jiná kniha, která ji rozšířila, doplnila, popřela. Pro čtenáře nemělo smyslu vyčkávat, až se probudí vydavatel "kopie", protože v tu dobu už kniha u toho původního měla rozšířené vydání, nebo autor pracoval na polemice se svým polemizátorem. Výjimky existovaly, tedy jmenovitě Bible a spisy svatých otců, trvalky klášterních knižnic, kde problematiku vydávání "pirátských kopií" postihoval spíše strach z inkvizice, než obchodní praktiky.

I v tomto případě tedy kniha nebyla konečným a mrtvým, dále neměnným výstupem. I ona byla součástí prokazované schopnosti inovovat. Izolovaná kopie, která ve zpoždění přinášela myšlenky autora, neměla velký smysl, i když postupem času se začaly i takové kopie objevovat spolu s tím, jak se některá díla v pozdní renesanci začala stávat díly základními. Pokud přemýšlíte nad tím, kolik vydělal například Petrarca, Alighieri nebo Machiavelli na publikaci svých knih, pak zhruba tolik, co průměrný autor české fantasy dnes. Z čeho tito tvůrci žili? Z jiných aktivit, přičemž jejich tvorba jim sloužila jako manifestace jejich génia. Z podpory mecénášů, ze zakázek dnes již třeba zapomenutých, ale tehdy finančně lukrativních a získaných právě proto, že dotyčný byl brán díky své tvorbě za prestižního, zajímavého. Mohli bychom říci, že tehdy existoval jiný obchodní model pro autorskou tvorbu.

Kolektivní správci autorských práv

Situace se radikálně začala měnit až na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století s příchodem rozhlasu a fonoprůmyslu. Dokud neexistovala možnost zachytit hlas a později jej reprodukovat, bylo vše jednoduché. Když jste si chtěli kapelu poslechnout, museli jste jít na její živou produkci. S příchodem rozhlasu se situace zkomplikovala, stačilo zapnout rádio a počkat, až budou kapelu vysílat. I to bylo ale ještě vcelku jednoduše řešitelné, protože kapely tehdy hrály v rozhlase živě a tak měly i domluvený honorář. Jenže pak přišly fonografy a bylo možné hudbu vysílat i bez kapely. Což kapely považovaly za svoje ohrožení a otevřely pandořinu skříňku, se kterou se potýkáme další století: vznikli kolektivní správci autorských práv a s nimi celý samostatný autorskoprávní průmysl, který záhy přestal mít s umělci cokoliv společného kromě toho, že po dlouhou dobu jim byl schopen generovat zajímavé příjmy jako na první pohled hlavní, ve skutečnosti podružný efekt svojí existence. Fakticky většina peněz zůstávala uvnitř tohoto průmyslu a k umělcům se dostával zlomek, v posledních desetiletích hluboce pod 20%.

V rámci plynulosti vyprávění jsme přeskočili jednu podstatnou "autorskoprávní" větev a to práva patentová. Ta se v Evropě a USA začala rozmáhat až ve století devatenáctém, v řadě států spíše na jeho konci, ačkoliv právní úpravy existovaly již o několik století dříve, měly především podobu monopolizačních úprav ve prospěch koruny, než ochranu autorů. Například Švýcarsko dostalo patentový úřad až v roce 1888. Země mimo euroamerickou civilizaci na koncept autorských práv přistoupily mnohem později na nátlak Evropy a USA, s čestnou výjimkou kolonií, kde byla tato práva implementována shora, nikoliv místní vůlí. Země asijské jako Čína nebo Korea se s ideou konstrukce autorských práv nemohou smířit dodnes a to i přes to, že mají za sebou vlastní bohatou a tvůrčí historii. Nebo právě proto. Patentová práva ovšem ponechme stranou, jde o samostatné a velké téma.

Inflaci výnosů z obsahu způsobila inflační politika vydavatelů

Dlouhou dobu to vypadalo, že protnutí zájmu tvůrců na straně jedné a autorskoprávního průmyslu na straně druhé představuje dokonalé řešení a skvělou symbiozu. Kolektivní správci vybírali peníze za používání jimi zastupovaných autorů, ti dostávali peníze, aniž by museli cokoliv obchodního (pro ně také velmi frustrujícího) řešit a zájemci o zveřejňování děl nejednali s mnoha excentrickými tvůrci, ale několika málo obchodně zdatnými kolektivními správci. Nyní bychom mohli řícti, že tuto idilku narušil až internet a pakáž kolem něj shromážděná, která svévolně usoudila, že když technické prostředky dovolují tak učinit, bude nejlépe díla rozkrást. Jenže to je omyl. K rozkladu systému došlo již dlouho před tím právě proto, že daný autorskoprávní systém nefungoval jako jeden celek, ale dva protichůdné systémy, jehož zájmy se jen po přechodnou dobu shodovaly. Oba systémy ale měly tendenci k maximalizaci svých zisků, chovaly se přirozeně a ekonomicky.

Lépe to šlo autorskoprávnímu průmyslu, přeci jen patřil mezi obchodně zdatnější část této dvojice. Podstata problému tkvěla v tom, že se dělily jedny peníze a v průběhu 70. let dvacátého století se definitivně ukázalo, že nelze donekonečna v rámci maximalizace příjmů zvyšovat částky účtované uživatelům za autorská díla. Zjednodušeně řečeno se ukázalo, že přesáhne-li cena alba cca dvacet dolarů, stává se album neprodejným. Ne proto, že se dá sehnat levnější kopie (již tehdy dala), ale proto, že za ty peníze se na koupi zákazníci i v nejbohatších státech světa mohou vykašlat. Tehdy se tato cenová lekce v příjmech neprojevila, i když všímavější zástupci mediálního průmyslu si jí všimli, tehdy ji vykryly příjmy z nových atraktivních kapel, jež se těšily všeobecnému zájmu.

Mediální průmysl (v případě tohoto článku jej uvažujeme za jednu z podčástí průmyslu autorskoprávního, ačkoliv bychom se o podřízenosti a nadřízenosti částí mohli přít) se pokusil o dvě rebalanční strategie, které se nabízely. Zaprvé systematicky snižoval podíly vyplácené autorům, ponejvíce s odvoláním na marketingové a distribuční náklady (aka blablabla). Jenže s tím autoři nebyli srozuměni a snažili se klást odpor dle svého naturelu například tím, že se snažili zakládat si vlastní agentury a vydavelství, nebo tím, že jednoduše na další autorskou práci rezignovali, či alespoň zpomalili další tvorbu. Tak přišel druhý krok, vytvoření si skupiny vlastních autorů, kteří budou na mediaprůmyslu závislí naprosto, budou jeho podřízeným produktem založeným nikoliv na potřebě tvořit, ale na potřebě se uživit. V ten moment se jasně odlišili tvůrci od producentů. První tvořili z potřeby vyjádřit myšlenku a tato potřeba se nutně nemusela protínat s příjmem z takové tvorby, podstatné bylo tvoření, vyjádření se. Producent produkoval díla, aby se uživil. V průběhu osmdesátých let vznikla řada rychlokvašků v autorské oblasti, ať již kapely zformované vydavateli podle mustru "sexy kočky nebo kluci a plytká leč líbivá ambaláž" nebo třeba řemeslní spisovatelé, kteří podle zadání vyprodukují jednu knihu za tři měsíce na zvolené téma. Či filmaři, jimž jako podklad pro filmovou tvorbu slouží statistiky a průzkumy toho, na co by se zrovna diváci chtěli dívat.

Výhodou takových producentů obsahu z pohledu mediálního průmyslu byla naprostá závislost prvního na druhém. Dotyčný producent obsahu by na trhu velmi pravděpodobně nijak signifikantně neuspěl bez masové podpory mediálního průmyslu a dokud neudělal chybu, že si tohoto faktu přestal být vědom, fungovalo vše dobře. Udála se ale i řada procitnutí, kdy kapela či autor se vymanili z okovů a tím i z žebříčků prodejnosti do zapomnění.

Tímto postupem ovšem začala spirála inflace obsahu. Ačkoliv z hlediska krátkodobého ekonomického přínosu je tento krok mediálního průmyslu pochopitelný, dlouhodobě v sobě nesl všechny inflační mechanismy. Tak za prvé omezené zdroje způsobily, že na propagaci a práci se skutečnými tvůrci obsahu bylo méně peněz, velkou část spolykaly experimenty s prosazováním uměle vytvořených producentů obsahu. To se původním tvůrcům také nelíbilo, i když dobře zafungovalo zpoždění a teprve posledních deset - patnáct let se pohybujeme v prostředí, kdy tvůrci tento fakt zaznamenávají a snaží se na něj nějak reagovat, v řadě neposlední proto, že tvůrce je kladen mediálním průmyslem na stejnou úroveň, ne-li nižší, než rychlokvašek.

A za druhé se tímto mechanismem rozředila kvalita produkce, kdy na roveň skutečným tvůrcům a umělcům byli kladeni řemeslníci tvorby. Zákaznici si podvědomě tohoto poklesu kvality povšimli a rovněž na něj postupně začali reagovat nejdříve omezením počtu kupovaných děl, větší sensitivitou na ceny a posléze i ohraničením oblasti svého zájmu na prověřené autory, tedy menší ochotou zkoušet novinky.

Spirála inflace pokračuje. Menší zájem o experimenty se projevuje větší prodejností omezené skupiny umělců, mezi něž je stále těžší se dostat bez velké marketingové podpory. Mladí umělci mají nástup do této skupiny velmi obtížný, protože mediaprůmysl své peníze vydává na podporu jím vytvořených producentů obsahu, ne těch začínajících, nejistých a nepoddajných. Tím se ale mezi odbornější veřejností začíná objevovat názor, že se na scéně neobjevuje nic nového zajímavého kromě komerčních rychlokvašků. A z odbornější veřejnosti tento názor proniká i mezi veřejnost laickou, což vede k ještě nižší ochotě do nových experimentů, nákupů a vydávání vyšších částek za díla. A tím jsme se dostali do dnešní doby, do roku 2010, přičemž jsme si stihli vysvětlit základy deprese mediálního trhu bez toho, aniž bychom jedinkrát použili slovo "internet". Internet se stal jen katalyzátorem, nikoliv příčinou jevu. Umožnil širší výměnu výše uvedeného poznatku, tedy šíření deprese, blbé nálady, ale nezapříčinil ji, za to si může autorskoprávní průmysl sám. Obranou proti tomuto působení internetu je strategie "pirátství", s níž přišel autorskoprávní průmysl koncem devadesátých let minulého století. A proto se jí budeme chvíli věnovat.

Pirátství není krádež

Ten, kdo vymyslel označení "pirátství" pro porušování autorských práv, udělal pro autorskoprávní průmysl velikou službu. Těžko bychom mohli najít vhodnější jméno, které na jednu stranu podsouvá, že jde o nelegální aktivitu na hranici neznámých a neprobádaných světů a zároveň se vyhýbá jednoznačně právně definovaným pojmům jako "krádež".

Proč pirátství a ne krádež? O krádeži má i každý školáček jasno: krádež je, když něco vezmete bez dovolení. Vezmete a původní majitel to už nemá. Ovšem jak ukrást digitální soubor, který okopírujete a původní majitel ho stále má, pokud jste mu ho náhodou nesmazali? Najednou máte dva identické soubory, přičemž náklady na pořízení toho druhého souboru jsou plně ve vaší režii. Jeden soubor někdo vytvořil a vy jste použili svůj čas a své technické prostředky k tomu, abyste si vytvořili jeho kopii. Neukradli jste, ale zkopírovali.

Můžete totéž provést s automobilem? Jistě, že můžete. Můžete použít svoji práci a své technické prostředky k tomu, abyste okopírovali třeba Škodu Octavia. Můžete si pomalu pilníčkem a kladivem sestavit motor, karoserii atd, dokonce můžete nakutat železnou rudu a sami si slévat ocel, abyste neměli další náklady. Důvod, proč se to takto dělá jen výjimečně, je nikoliv v lepší právní ochraně automobilů, ale proto, že "okopírovat" automobil dá mnoho práce, většinou mnohem více, než když děláte jinou práci a za peníze z ní přijaté si automobil koupíte. Ale ano, můžete "upirátit" i automobil. Původní majitel ho bude mít a vybudete mít svoji více či méně dokonalou kopii.

Digitální, beznákladová distribuce

A to je problém, který přinesla digitální distribuce. Můžete velmi snadno a s nízkými náklady vytvořit kopii, která je k nerozpoznání podobná od originálu. Nemusíte si sehnat kytaru a učit se zpívat, abyste okopírovali písničku, stačí nechat počítač bit po bitu ji přepsat, což on za vás zvládne během několika minut a v rámci schopností, které on i vy už máte zainvestované. Žádné další vicenáklady nejsou potřeba.

Nic z toho ještě neznamená, že jste zloděj. Jste tvůrce kopie, byť identické a její pořízení jste zaplatili svými prostředky. Problém je v tom, proč by si měl někdo kupovat originál, když pořízení kopie je citelně levnější a pro řadu lidí zvládnutelné. Pokud nefunguje překážka ekonomická (tedy náklady na prostředky a čas k pořízení kopie), je třeba věc morálně a pokud možno právně zpochybnit. A to se stalo. Autorskoprávní firmy rozhořely bitvu o to, že nic nelze zkopírovat bez souhlasu tvůrce bez ohledu na to, že kopírování, reprodukce, je jedna ze základních lidských činností od pradávna.

Rozhodovat se o tom, kdo má a nemá právo něco zkopírovat, je ošemetná věc, pokud nejste bůh, ďábel či právník. Argumenty se dají snášet na obě strany. Proč by autor neměl mít právo rozhodovat o tom, jak se s jeho dílem naloží? Odhlédneme-li od toho, že sám autor v řadě případů, které stojí za zmínku (tedy jde o autora lukrativního) správu práv převádí právě na autorskoprávní průmysl a o svém vlastním díle příliš (často vůbec) rozhodovat nemůže, máme i řadu jiných dobrých důvodů. Rozhoduje snad výrobce automobilu o tom, jakým způsobem má být automobil užit? Jistě se předpokládá, že k ježdění, ale chcete-li, rozbijte jej kladivem, nebo ho třeba přestříkejte, případně z něj vytvořte sochu na své vlastní zahradě. Cožpak změna barvy či vzhledu vozu není zásah do autorského díla? Dobrý právník namítne, že dílem se myslí dílo unikátní, tedy nikoliv sériově vyráběný automobil. A tedy kusové provedení automobilu je jiný případ? A cožpak je hudební CD nějakým jiným unikátem než automobilkou unikátně navržený a posléze sériově vyráběný vůz? Nebo cožpak řada takzvaných autorských děl není jen více či méně řemeslně odvedenou prací? Proč se těmto dílům má dostat jiné ochrany, než dílům ostatním? Kde je hranice?

Zatím jedinou hranici můžeme spatřit v tom, že v dnešní době lze většinu "autorských děl" takzvaně beznákladově zreplikovat či šířit, tedy můžeme za nepodstatnou částku vytvořit kopii díla téže užitné hodnoty, jako dílo samé. Pokud bychom měli stroj, do kterého bychom z jedné strany nasypali kupu hlíny, zapojili do elektřiny a nechali ho ofotografovat automobil, jehož kopie by následně z druhé strany stroje vyjela, dostali bychom se k témuž problému v případě automobilu. A co teď s tím?
Neřešit podobný problém jen proto, že taková "3D tiskárna" automobilů "zatím" není na trhu? Zatím je slovo, které neoznačuje více, jak sto let časového úseku… Jaké je tedy rozřešení? Co znamenají autorská práva a je možné je dále udžet? Je to jen smyšlený konstrukt právníků nebo vyšší, dříve nerozpoznané právo a nárok, který přinesl až rozvoj moderní techniky?

Všimli jste si někdy, jak obojjace se staví autorskoprávní firmy k problematice toho, co je vlastně chráněno? Podle jejich vlastní logiky, když si kupujete například CD nebo DVD, kupujete si za velmi nízkou cenu onen fyzický nosič a většinu ceny tvoří právo k užití díla uloženého na nosiči. Tím se ospravedlňuje, proč nemůžete s dílem na nosiči naložit po své libosti a například jej zkopírovat (v řadě států) nebo jej zakomponovat do svého díla (třeba uřezat reklamy, čímž kvalitu díla zvýšíte a vystavit na web). To je dobrá myšlenka do doby, než zajdete za prodejcem onoho CD a požadujete, aby vám poškozené či zničené CD nahradil jen za cenu média. Právo už přeci vlastníte od minula. Že nemám pravdu? Udělejte test, jděte do obchodu, kupte si CD, pak CD zlomte a jděte znovu do obchodu nebo za vydavatelem s účtenkou a požadujte nové CD za cenu do cca 50 Kč. Uvidíte, jak se k právu na užití autorského díla vydavatel postaví v tomto okamžiku…

Pokud jste příznivce autorskoprávního modelu, asi někde v této části textu křičíte "Hamba" nebo "doho debila dál číst nebudu, co to žvaní?". Další rozhodnutí je na vás, protože bude hůř. Přijde řada na historická ponaučení.

Tulipánová bublina a hliník, který se nestěhoval do Humpolce

Když nevíme, je vhodné obrátit se k nejmoudřejší učitelce s nejpitomějšími žáky, tedy k historii. Často se říká, že autorskoprávní problematika je unikátní a nová situace, která tu nikdy dříve nebyla. A je to opět špatný argument. Byla tu mnohokrát. Již dříve se vyskytla řada případů, kdy bylo možné "beznákladově" zreplikovat něco, za co byla původně požadována značně vysoká cena. Na dvou příkladech si ukážeme, co se v takových případech stalo a jak se situace vyvíjela.

Prvním případem je tulipánová bublina, jeden z klasických případů ekonomické teorie bublin, tedy patrně událost čtenářům alespoň povšechně známá. Zrekapitulujme si ji ovšem alespoň stručně. V polovině šestnáctého století se do Evropy dostává nová květina, dnes zvaná tulipán. Nejdříve ojedinělé hlízy, koncem šestnáctého století se ji botanikovi Charlesovi de l'Écluse daří zvládnout pěstování těchto květin. Květina se stává symbolem luxusu a postavení, začíná se dovážet, pěstovat, rozvíjí se kolem ní obrovský průmysl. Následuje bouřlivých čtyřicet let, kdy cibulky tulipánu se prodávají za astronomické ceny. Například v roce 1635 se prodává čtyřicet cibulek tulipánu za cenu 100 000 florinů, přičemž v té samé je příjem zkušeného pracovníka za rok 150 florinů. V únoru 1637 se celá bublina hroutí a do května 1637 padají ceny na minimální úroveň. Proč? O to se ekonomové přou, faktorů byla celá řada. Tím hlavním, který se táhne jako podlinka celým tulipánovým případem, bylo postupné zdokonalování pěstování tulipánů a dovršení doby, kdy bylo možné květinu vcelku jednoduše a rychle "replikovat" a kdy se z luxusního zboží mohla stát zbožím jen drahým a posléze úplně běžným. Své katalyzátory ovšem událost také měla. Jednak třicetiletou válku a pak také změnu v obchodování s future kontrakty, pomocí nichž se s tulipány na Nizozemské aukci obchodovalo. Stojí za povšimnutí, že Nizozemí se v té době stávalo ekonomickou mocností právě díky komplikovanějším finančním instrumentům jako byly akcie a future kontrakty. Taková síla ale umožňovala i vznik bublin, přičemž tulipánová bublina byla jednou z nich. Že by pád tulipánů přišel, je téměř jisté, válka a legislativní změna v obchodování s tulipány mu jen pomohla.

Co je za ponaučení? Sofistikované biologické postupy, nejmodernější finanční a právní instrumenty své doby. Tlaky na zvyšování zisku. V momentě, kdy bylo zřejmé, že květinu bude možné nízkonákladově replikovat, šla její cena rapidně dolů. Dodnes se s tulipány obchoduje, dodnes je Holandsko jejich centrem a dodnes jsou krásnou květinou. Jen se změnil obchodní model, přestaly se prodávat za prémiové ceny, ale staly se běžně dostupnými. Výsadní postavení na jejich prodej jako prémiové komodity se nepodařilo udržet přes nasazení všech prostředků. Nebo právě proto - pokrok působil na všechny strany.

Druhým příkladem budiž méně známý případ hliníku. Jde o třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře a přitom zůstával ve své čisté podobě do devatenáctého století nedostupný. Poprvé jej izoloval dánský chemik Hans Christian Ørsted v roce 1825 a pro svůj lesk i lehkost se stal vyhledávanou luxusní komoditou. Napoleon III. měl několik talířů z hliníku, jimiž uctíval nejvýznamnější hosty nejenom coby ukázkou bohatství, ale také pokroku francouzské vědy a výroby. V roce 1854 publikuje francouzský chemik Henry Etiene Sainte-Claire Deville způsob, jak průmyslovým způsobem vyrábět hliník levněji, asi za desetinu jeho původní ceny. Teprve v roce 1886 dvojice Hall a Heroult přichází s elektrolýzou, která je základem dnešní průmyslové velkovýroby hliníku. O další tři roky později výrobu znovu cenově zlepšuje Bayerův proces extrakce hliníku z bauxitu. V roce 1852 stál kilogram hliníku 1200 dolarů, v roce 1859 už jen 40 dolarů. Do roku 1914 klesá cena na jeden dolar a hliník definitivně přestává být drahým kovem.

Výsledek? Hallem a finančníkem Alfredem Huntem založená firma nesoucí dnes jméno Aluminum Company of America (Alcoa) je třetí největší hliníkárnou světa, ačkoliv proces objevený jejím zakladatelem je dnes obecně dostupný komukoliv. Uspěla proto, že trvale inovuje (například zlepšováním těžebních postupů, výrobou slitin), zatímco dvě firmy, které ji předehnaly, uspěly díky státnímu těžebnímu monopolu. Hliník sám přestal být drahým kovem a na jeho výrobě a výrobcích z něho zbohatla řada dalších firem i přes to, že výroba hliníku se stala jednoduchou, levnou a snadno zreplikovatelnou. V tomto případě se žádná velká bublina nekonala, ačkoliv se pár investorů do nového drahého kovu našlo a několik firem, které vsadily na méně efektivní metodu výroby hliníku muselo změnit své plány a přejít na technologii objevenou Hallem a/nebo Bayerem.

Ponaučení: nelpěte na umírajícím business modelu

Co si můžeme vzít z těchto dvou příkladů za ponaučení? Zejména to, že takové případy se staly. Že původně cenný a vyhražený statek se najednou stal statkem snadno zreplikovatelným a tudíž prodatelným pouze za významně nižší cenu. A že se s takovým jevem průmysl vypořádal vždy jednoduše: změnou obchodního modelu a krachem těch, kdo na původním modelu lpěli. Hliník se přestal používat ve šperkařství během čtyřiceti let od svého objevu, tulipány přestaly být snadno zhodnotitelným aktivem a staly se běžně prodávanou květinou. Někteří peníze prodělali, někteří vydělali, trhu jako celku ovšem komodizace a obecná dostupnost produktu prospěla.

Kopie jako reklama

Na podobný princip přistoupili už i někteří tvůrci a umělci. Kopie jsou reklamou na jejich produkci. Jen bylo a je třeba změnit obchodní model. Nově se prodává prožitek, jenž zkopírovat nelze. Nově pokladny kapel plní živá vystoupení a koncerty, na které lidi naláká kopie hudby lépe, než plakáty. Ano, bylo by hezké, kdyby peníze dále plynuly jen z mrtvě vydaných hudebních záznamů, jenže éra tohoto obchodního modelu se rychle chýlí ke konci. Hudební průmysl se vrací ke kořenům, platí se za prožitý výkon, nikoliv za mrtvé kopie - a pokud se platí za kopie, tak jako vyjádření díků, uznání kapele, která obohatila, oslovila náš život. Je to takové mecénášství v malém, kapela nemá jednoho svého podporovatele, jako tomu bývalo v sedmnáctém, osmnáctém století, už jich má statisíce, kteří rádi dají peníze, i když by nemuseli. To všechno vrací ke kořenům i původní smysl hudby jako prožitku, nikoliv uměle zflikované produkce akordů a slov. Je zřejmé, že v tomto modelu zase uspějí ti, kdo mají co říct a komerční rychlokvašky bez masivní podpory mediálních společností mají obtížnější pozici. I to je důvod, proč autorskoprávní průmysl proti návratu starého obchodního modelu brojí. Přichází o peníze, o vliv, o jím stvořené kapely.

A co film?

Hudba, říkají někdy věci neznalí, je prý jednoduchá věc. Sejde se pár hudebníků, jeden zpěvák, rovnou se to vypálí na CD a je hotovo. Produkční náklady na hudbu jsou malé. Jenže co film? Film za stamiliony dolarů? Kdo natočí megaprojekty se superstar za deset miliard korun, když se obchodní model změní? Na takto pochybující otázku je jednoduchá odpověď. Asi nikdo. A vadí to?

Pokud by se zrušila autorskoprávní ochrana filmových děl, koho by se to dotklo? Propagandistických snímků? Těžko, ty platí propagující a očekává zisk nefinanční. Uměleckých, i dnes dotovaných snímků? Opět těžko. Blockbusterů? Ano, pravděpodobně ano. Podnikání na tomto trhu by se stalo rizikovým, návratnost investic by byla nejistá, řada dnešních chrličů pop-zábavy by nevěděla, kudy kam, než by si vytvořili nové excelové tabulky. Přišla by změna. Film by musel přiznat barvu, musel by doznat, komu slouží a ten by jej musel zaplatit, nebo by takový film neměl, za co vzniknout. Musel by také přinést změnu technologickou. Proč byste si přehrávali kopii Avataru doma, když si jej můžete pustit v kině na velkém 3D plátně? Ano, bylo by třeba inovovat, bylo by třeba, aby kina nabídla něco více, než shlédnutí filmu v domácnosti. Jenže tak, jako prodej alkoholu v samoobsluhách nezlikvidoval bary proto, že by lidé pili jen doma, stejně tak by zrušení autorskoprávní ochrany filmů nezlikvidovalo film. Co je třeba přiznat, takové opatření by trh změnilo. Narovnalo. Podstatná na filmu by se zase na chvíli stala tvorba, myšlenka, nikoliv řemeslné zpracování. Schopnost naplnit potřeby lidí, nikoliv tyto potřeby uměle vytvořit.

Autore, to je utopie!

Můžeme k tomu autory nutit? Můžeme je nutit, aby se vzdali svých práv? Proč si nemohou rozhodnout sami o ceně a způsobu užití jejich díla? Nutit samozřejmě nikoho netřeba, jen je třeba přestat z celospolečenských prostředků financovat zájmy autorskoprávního průmyslu. Bez toho, že ochranu jejich "autorských práv" vykonávají soudy a policie, by si neporadili. Přenášejí tak náklady na své podnikání na celou společnost, aniž by z toho celá společnost profitovala. Proč policie nevymáhá stejně tak, aby automobily byly servisovány jen v autorizovaných servisech a do autorského díla automobilu tak nezasahoval kdekdo dle svého uvážení? Jen proto, že před sto lety tohle autoprůmysl nenapadlo prolobbovat? Případ je to přitom stejný, autorskoprávní instituce trvají na tom, aby do díla směl zasahovat jen někdo jimi pověřený.

Opravdu je zrušení autorskoprávního úzu utopie? Opravdu si myslíte, že by se trh zhroutil, desetitisíce autorů a pracovníků mediálního průmyslu by přišly o práci, nezaměstnanost by vzrostla a výnosy i příjmy by se propadly, jak vyhrožují zástupci autorskoprávního průmyslu?

Nikoliv. Ponaučení z podobných historických událostí nám ukazuje, že trh by se zvětšil a objevilo by se na něm více subjektů, mezi nimiž by nebyly tak propastné rozdíly, jako dnes. Celkový objem takového trhu by byl větší, ale tyto příjmy by se nekoncentrovaly u několika společností, nýbrž by se rozptýlily mezi větším množstvím subjektů.

Již dnes se podobnou cestou vydává celá řada tvůrců, ať těch, kteří publikují přímo na internetu a profitují nikoliv přímo prodejem obsahu, tak těch, kteří obsah přes internet prodávají. Celá řada hudebních kapel se vrací k tomu, že svá turné a koncerty považují nikoliv za promo na právě vydané CD, ale za základní příjmovou složku, jíž dělá vydané hudební cdčko spíše promo, doplněk, nikoliv hlavní příjem. A jejich fanoušci a příznivci hudby takto živá vystoupení oceňují, přičemž je s podivem, že neváhají za několikahodinový zážitek zaplatit cenu i pětinásobnou oproti CDčku, které by si mohli doma poslouchat kdykoliv a jak dlouho by chtěli. Zjevně to tedy není o penězích, ale o férové nabídce za poskytnutý prožitek.

Extrémním případem rezignace na business model autorskoprávního poplatku jsou celá odvětví, která od něj vědomě ustoupila, jako jsou v hudbě DJové, v textové publikační činnosti třeba blogeři. DJ míchající hudbu podle nálady publika je výborný příklad, že takto jde postavit profitabilní obchodní model. Jistě by bylo levnější v klubu pustit dopředu připravený mix hudby vytuněné o digitální efekty, jenže z nějakého důvodu (jenž jde nad rámec článku) lidé na takových akcích dávají přednost živým DJům, kteří hudbu míchají a "tuní" na místě, podle okamžité nálady a varu publika. DJové cirkulují světem, hostují na jednotlivých stage a stávají se ve svém oboru uznávanými celebritami, aniž by je nahradil mrtvý záznam. Jejich schopnost smíchávat jednotlivé mrtvé songy, oživovat je efekty, které publikum oceňuje, proměňuje mrtvou hudbu v hudbu živou bez účasti původní kapely. Je to parazitování na práci původní kapely? Nikoliv. I takovou formu může nabírat autorská tvorba.

Pirát, vznešený hrdina na závěr

Pirátství je dnes chápáno jako řemeslo hodné pravého muže. Dálky, dobrodružství na hranici neznámých světů. Johny Depp a Piráti z Karibiku zasadili představám autorskoprávních organizací, že se z pirátství stane něco nehezkého, proklatého, jednu z mnoha ran. Smůlou autorskoprávního průmyslu je, že hájí sobeckou hru. Hájí jen své vlastní příjmy, ovšem nikoliv malé. Což znamená, že hraje o mnoho a že může hrát s prostředky, jaké oponenti nemají. Čehož využívá: lobbyng, rozsáhlé nátlakové akce vedené na všech frontách včetně morálně pochybných. Připomeňme soudní procesy s dětmi sdílejícími pár písniček nebo v Česku probíhající kampaň BSA a propagující bonzování jako běžnou součást konkurenčního boje i likvidace nepohodlného zaměstnavatele. Součástí tohoto boje je i něco, co dostalo své pojmenování: "právní terorismus". Právním terorismem se myslí stav, kdy autorskoprávní organizace dosahují svých cílů vyhrožováním právní akcí, například žalobou, přičemž počítají s tím, že napadený raději vyhoví, než aby podstoupil zdlouhavý a pro něj i finančně vyčerpávající právní spor, který by pro něj byl likvidanční i v případě vítězství (soudy zpravidla nepřiznávají náhradu právních výdajů). Finanční přesila a deformované právní povědomí i zajetý soudní systém hrají ve prospěch autorskoprávních organizací.

Povědomí o tom, že autorská práva v dnešní právní úpravě jsou něco nesmyslného, nepřirozeného, je dnes stále rozšířenější, a nedaří se jej už zamaskovat ani sebezoufalejsím propagačními kampaněmi autorskoprávního průmyslu. Jenže dobojováno ještě zdaleka není. Každý rok, který se podaří udržet dnešní stav, přináší firmám autorskoprávního průmyslu obrovské zisky a o morálku tu jde až v poslední řadě. Proto soudy s dětmi, proto vyhrožování, nátlakové kampaně a silná slova v mediálních vystoupeních. Vaší smůlou je, když do tohoto soukolí vstoupíte. Soudy vás odsoudí, protože takový je dnes zákon. Soukolí vás semele, ačkoliv morální právo je na vaší straně. To se mučedníkům bohužel stává.

V každém případě je třeba říct si na rovinu: autorská práva nejsou žádná vyšší, přirozená práva a jejich samotná existence v dnešní podobě je nesmyslná. Jsou právní úpravou funkční v době tápání před sto lety, rozhodně nikoliv dnes. Jsou reliktem systému, jehož životnost se chýlí ke konci.
Udělejme něco pro svět. Zapomeňme na ně. A až nám někdo bude vyprávět o tom, jak hrozivý celospolečenský a celoekonomický dopad zrušení autorských práv bude mít, jděme mu koupit kytici tulipánů a zabalme mu ji do alobalu. A zopakujme si základní fakt: intelektuální vlastnictví a právo je odvozeno od intelektu, tedy od schopnosti inovovat. Nikoliv od schopnosti sepsat smlouvu.

Mozilla zrušila Firefox pro Windows Mobile

24. března 2010 v 19:57 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Společnost Mozilla se rozhodla zastavit projekt internetového prohlížeče pro Windows Mobile. O takzvaném Fennecu se v poslední době hodně mluvilo, jaké jsou tedy přesné důvody jeho konce?

Tvůrce populárního internetového prohlížeče Firefox, společnost Mozilla, vcelku nečekaně oznámili, že končí s vývojem mobilní verze tohoto prohlížeče, která měla být určena pro operační systém Windows Mobile. Tento krok Mozilla odůvodnila tím, že přicházející generace tohoto systému, Windows Phone 7, už nebude podporovat žádné nativní aplikace. Prohlížeč už se přitom nacházel ve funkční alfaverzi a měl být dokončen nejpozději do konce tohoto roku. Podle Stuarta Parmentera z Mozilly ale skutečně došlo ke kompletnímu zastavení projektu.
<p> </p>
Pro Mozillu pochopitelně nemá příliš cenu vyvíjet dále něco, co by mělo na trhu jen omezenou dobu životnosti. Windows Phone 7 se totiž objeví někdy na podzim tohoto roku. Ještě nějakou dobu bude sice trvat, než na něj uživatelé koupí nových mobilních telefonů přejdou, ale i tak by byl Fennec v podstatě mrtvě narozeným dítětem. Majitelé telefonů s Windows Mobile tak budou i nadále odkázáni na služby Internetu Exploreru, který nemá ani na mobilech zcela nejlepší pověst.

FolderDefence 1.0.0.17 Free

24. března 2010 v 19:51 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Skrytí, zamčení nebo zaheslování souborů a složek
Náhled programu FolderDefence
Nástroj pro ochranu vašich privátních dat, který vám nabídne tři různé možnosti, jak data před nechtěným používáním ochránit. Můžete je buď skrývat, nebo je zamknout a znepřístupnit je tak a nebo je ochránit heslem, bez jehož správného vyplnění se na jejich obsah nikdy nepodíváte.

Nástroje programu:
  • podpora všech druhů neomezených velikostí souborů,
  • ochrana změny nastavení a odinstalování aplikace heslem,
  • možnost aktivity aplikace po přepnutí do režimu safe,
  • podpora ochrany nejen samotných souborů, ale i celých složek.

FolderDefence - zamkněte si tajné složky

24. března 2010 v 19:48 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Chraňte si své soukromí a nepusťte jiné uživatele do svých složek. Naučte se skrývat složky či je zpřístupnit jen pro čtení. O svá data už se nebudete muset bát. To vše s jedinou aplikací - FolderDefence Free.

Mnoho uživatelů sdílí svůj počítač ještě s dalšími lidmi. K takové situaci dochází často v domácnostech, ale třeba i v práci. Ne vždy se vyplatí každému uživateli zřizovat vlastní účet na počítači a ne každý uživatel to i umí. Jak potom ale chránit svá soukromá data, aby k nim nemohl přistupovat někdo další? Jak zabránit smazání důležitých dat či objevení soukromých souborů, které nikdy nemají být objeveny? Systém Windows bohužel kromě vytváření více uživatelských účtů žádné možnosti nenabízí a je tak nutné poohlédnout se po jiných aplikacích. Jednou z nich je i program s velmi jednoduchou obsluhou - FolderDefence.

FolderDefence

Aplikace FolderDefence je bezplatná pro domácí i komerční použití. Jejím hlavním účelem je ochrana složek proti prohlížení či proti změně obsahu. Jak můžete vidět z obrázků, rozhraní je sice v angličtině, ale její neznalost nijak nebrání v obsluze. Ta je tak jednoduchá, že si s ní poradí i začátečníci.

Aplikaci je nutné z pochopitelných důvodů instalovat. Po ukončení instalace je možné program ihned spustit. Vzhled okna můžete vidět na obrázku. Rozhraní aplikace nese podobu známou z prostředí systému MAC OS X. Ovládání okna se od toho klasického v systému Windows nijak neliší a různobarevná tlačítka v pravém horním rohu mají stejnou funkci.
<p>Po prvním spuštění je seznam složek pochopitelně prázdný</p>
Po prvním spuštění je seznam složek prázdný

Než začnete s aplikací pracovat a chránit složky, doporučuji nastavit pro aplikaci heslo. To můžete provést pomocí nabídky Service -> Change Password. Nastavení probíhá pouhým napsáním hesla a jeho potvrzením. Nastavení hesla je důležité z toho důvodu, aby nemohli jiní uživatelé vypnout ochranu složek či odinstalovat program. Při každém spuštění aplikace tedy bude vyžadováno heslo. To je základní princip, jak ochrana funguje. Heslo je vyžadováno i v případě, že budete chtít aplikaci odinstalovat.
<p>Nastavení hesla je nezbytné</p>
Nastavení hesla je nezbytné

<p>Heslo je vyžadováno při spuštění nebo odinstalaci</p>
Heslo je vyžadováno při spuštění nebo odinstalaci

Jak zamknout a skrýt složku?

Rozhraní aplikace tvoří horní menu a pod ním pás ikon. První tři ikony slouží k práci se složkami. Zbylé dvě pro zapínání a vypínání ochrany.

Pokud chcete chránit některou složku, stačí kliknout na ikonu Add. Ukáže se okno, ve kterém vyberete konkrétní složku v počítači a k ní můžete vybrat způsob, jakým bude chráněna.
<p>Přidání další složky a výběr ochrany</p>
Přidání další složky a výběr ochrany

Na výběr je celkem 5 možností:

  • No Protection - složka nebude nijak chráněna a program na ni nebude mít žádný vliv. Tuto možnost můžete zvolit, pokud chcete například ochranu dočasně vypnout, ale nechcete složku odebírat ze seznamu
  • Hidden - složka je skryta. Nejedná se však o obyčejné skrývání souborů, jako je v systémech Windows. I při zobrazování skrytých souborů zůstává složka nadále skryta a nehrozí její objevení.
  • Locked - složka je uzamčena a nelze nijak prohlížet její obsah. Složka je však viditelná a při pokusu ji otevřít oznámí systém chybu. Tento způsob ochrany příliš nedoporučuji. Ostatní uživatelé takto snadno uvidí, že před nimi něco skrýváte, či se budou podle nich poškozenou složku snažit odstranit.
  • Hidden and Locked - Kombinace předchozích dvou variant. Složka je skryta a zároveň uzamčena. Pokud chcete před někým něco skrýt, je tato varianta nejvhodnější možností, při které se druhá strana nic nedozví a vaše data jsou v bezpečí.
  • Read-only - složka je určena pouze pro čtení. Složka je volně přístupná, avšak nelze její obsah nijak měnit. Tento způsob najde své využití například ve školních počítačích či internetových kavárnách, kde můžete některá data zpřístupnit, ale nechcete, aby je kdokoliv měnil či mazal.
Tlačítka pro zapnutí a vypnutí, která jsou umístěna vpravo nahoře, jsou chytrá volba, jak rychle uvolnit ochranu všech složek. Nemusíte manuálně procházet jednu po druhé, tlačítko pro vypnutí výrazně tento proces urychluje. Na druhou stranu skrývá i možnost, že opustíte aplikaci s vypnutou ochranou. Vždy tedy pracujte s tímto prvkem opatrně.
<p>Všechny druhy ochrany a jejich ikony</p>
Všechny druhy ochrany a jejich ikony

Lze se dostat do zamčené složky?

Do uzamčených složek se není možné žádným triviálním způsobem dostat. Autoři aplikace slibují, že bude obsah bezpečně uchráněn i v tzv. safe modu. Pokud by se útočník snažil uvolnit složky tím, že aplikaci odinstaluje, ani zde nepochodí. K odinstalování programu je totiž potřeba heslo, které jste si nastavili na začátku, a tak jen vy můžete aplikaci odebrat.
<p>Hláška, která se v systému objeví při pokusu otevřít zamčenou složku</p>
Hláška, která se v systému objeví při pokusu otevřít zamčenou složku

Zřejmě ideální ochrana

Pokud máte svá tajemství či jen potřebujete chránit svá data v počítači, je FolderDefence velmi chytrou volbou. Poskytuje základní funkce, které budou jistě většině uživatelů stačit. Zdarma nabízí opravdu užitečnou službu, která bohužel dosud v systému Windows chybí. Vyzkoušejte si aplikaci na vlastní kůži a poznejte, jak snadno se dá s aplikací pracovat a chránit důležitá data.


Nintendo uvede revoluční handheld 3DS

24. března 2010 v 19:41 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Od handheldového giganta Nintenda jsme od vydání DS v posledních několika letech příliš inovace neviděli. Situaci má změnit nový model, který stárnoucímu DS přinese nečekané 3D možnosti.

Nintendo včera oznámilo svůj záměr vydat v roce 2011 nový model Nintenda DS, který se bude jmenovat 3DS a bude podporovat "3D prostorové zobrazování bez nutnosti 3D brýlí".
Popravdě nevíme, co si od podobného výroku čekat. Lidské oko se dá sice oklamat ledasčím, tak snadno se ovšem opít rohlíkem nenechá a na 2D displeji se bez speciálních brýlí vytvoří iluze 3D prostoru jen těžko. Buď má Nintendo v záloze nějakou technologickou perličku nebo to s tím prostorovým 3D nebude tak hr.

Nový handheld také bude zpětně kompatibilní se všemi dosavadními DS tituly, což ovšem neodpovídá na otázku, jestli se jedná jen o nový model stávající řady, jak napovídá název, nebo o úplně nový handheld.

Opera 10.51

24. března 2010 v 19:27 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Prohlížeč internetových stránek
Náhled programu Opera

Opera je rychlý, uživatelsky velmi příjemný internetový prohlížeč, u kterého si můžete snadno měnit design. Příjemné jsou také klávesové zkratky, které zrychlí podstatně práci.

Program samozřejmě podporuje všechny standardní technologie (Java, JavaScript, CSS, Macromedia Flash, ...). Obsahuje také vestavěný e-mailový klient.

Další užitečné funkce:
  • integrované vyhledávání ve stránce a mnoha vyhledávačích
  • ovládání pomocí gest - speciální kombinace stisku pravého tlačítka a pohybu vlevo znamená zpět v historii
  • automatické rozpoznání listování - Opera si sama rozpozná, když jste například na první straně výsledků vyhledávání. Můžete se pak přesunout na následující stranu pomocí tlačítka "Další".
  • Zoom - zvětšování a zmenšování stránky (včetně obrázků)
  • naprosto modifikovatelné rozložení panelů a celkový vzhled
  • podpora SVG
  • ochrana proti podvodným adresám
  • zobrazení EXIF informací u fotek
  • podpora Atomu (alternativa RSS)
  • zabudovaný klient P2P technologie BitTorrent stvořený ve spolupráci s firmou BitTorrent
  • widgets
  • ...

Opera 10.51: Desítky důležitých oprav!

24. března 2010 v 19:23 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Je to bezmála několik týdnů, co byla uvolněna finální verze programu Opera 10.5. Uživatelé opěvovali rychlost a funkce, ale zazněly značně kritické hlasy na chybovost a sklon k pádům programu. Tyto chyby nyní Opera Software opravuje novou verzí.

Společnost Opera Software vydala novou verzi svého a uživateli oblíbeného prohlížeče Opera. Ta přináší hlavně celou řadu různých oprav drobného charakteru a minimalistických vylepšení. Norský výrobce ovšem uživatelům vřele doporučuje aktualizovat na verzi 10.51 co nejdříve, protože nová Opera mimo jiné opravuje nepříjemnou bezpečnostní chybu, která umožňovala za určitých podmínek přesun určité oblasti paměti. Předchozí verze Opery 10.5, o níž se stále hovoří jako o nejrychlejším prohlížeči na světě, tak byla aktuální pouze necelé tři týdny.
<p></p>
Změny v nové verzi jsou rozděleny do pěti oblastí, od uživatelského rozhraní, přes možnost tvorby e-mailů a chatování až po síťové a zmíněné bezpečnostní opravy. Velkého počtu oprav se podle výrobce dočkal JavaScriptové rozhraní Carakan a podle neoficiálních informací se hovoří také o dalším zrychlení při zpracování JavaScriptu, ovšem sama Opera žádné konkrétní hodnoty v této oblasti neuvádí. Opraveno bylo i zobrazování ikon v menu v 16ti bitovém barevném režimu, pomalý přesun po stránce (scrolling) nebo špatné zobrazení některých fontů u stránek v kódování UTF-8. Kompletní soupis změn v angličtině najdete zde.


Wink 2.0

24. března 2010 v 19:07 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Tvorba flashových tutoriálů zdarma
Náhled programu Wink
Wink je program, který přináší softwarovým vývojářům velice mocný nástroj pro prezentaci svých produktů koncovým uživatelům. Nahráváním činnosti na ploše totiž dokáže vytvořit velice snadno přehledné flashové animace demonstrující funkce libovolného programu.

Wink nahraje celou činnost na obrazovce, uloží jednotlivé snímky a dá vám příležitost různě přesouvat kurzor, pokud jste s ním nepobyhovali úplně rovnoměrně, přidávat komentáře, dodělávat aktivní prvky, stříhat nechtěné záběry, atd.

Díky exportu do populárního formátu Flash celou animaci snadno umístíte na svůj web a uživatelé již přesně vidí, jak program pracuje.

Wink dokáže to, na co je jinak potřeba opravdu nákladný software od renomovaných firem, a to z něho dělá jeden z nejpřínosnějších vývojářských programů vůbec.


Jak na tvorbu flashových návodů

24. března 2010 v 19:05 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
V článku se podíváme na možnosti programu Wink a jeho schopnosti vytvářet flashové návody a prezentace zachytáváním dění na obrazovce. Ačkoliv je program zdarma ke stažení, je zajímavou a jednoduchou alternativou k profesionálním řešením.

V některých případech platí stoprocentně ono známé "Obrázek je lepší než tisíc slov". A co teprve video i s popisky! Aplikací sloužících k vytváření návodů a postupů práce například s nějakým softwarem není mnoho. Většina těch, které podobnou práci zvládnou, je placena a ne zrovna malým obnosem. O to více může vyniknout aplikace nazvaná Wink, která přestože je freeware, nabízí mnoho zajímavé možnosti jak vytvořit přehledný tutoriál, návod nebo prezentaci.

Pokud tedy například máte známé, kteří mají softwarový problém,a máte dostatek času na vytvoření podrobného postupu, vyzkoušejte Wink. Stejně tak se může stát nápomocným například na složitějších webových stránkách, či aplikacích, kde autor potřebuje uživatelům srozumitelně vysvětlit, jak to vlastně myslel a jak mají postupovat. Využití podobných aplikací se nalezne i více, nyní už ale k tématu článku, tedy vytváření takového návodu ve Wink.

Začínáme

Po spuštění se zobrazí prázdná pracovní plocha. Můžete se tak pustit do základního nastavení, jako je jazyk aplikace (čeština není zahrnuta), chování aplikace při spuštění, zda načte poslední projekt nebo prázdný, uložení projektu před renderováním apod. Nastavení není mnoho, ale nejsou ani potřeba.
<p>Při prvním spuštění programu se načte prázdná pracovní plocha. V nastavení je možné to změnit na načtení posledního projektu</p>
První spuštění a prázdná pracovní plocha

Pro vytvoření nového projektu klikněte na první ikonu s prázdným listem nebo použijte klávesy Ctrl+N. Spustí se průvodce, který pomůže se základním nastavením nahrávaní dění na obrazovce. V prvním okně je nabízena především možnost nastavení velikosti nahrávané oblasti. Nahrávat je možné v přednastavených velikostech nebo si upravit oblast podle svého tažením zelených okrajů. Nabízena je možnost nahrávat zvukový doprovod, který mně ale bohužel nešel zprovoznit. Určit je i možné počet snímků za vteřinu.
<p>Nastavení před samotným nahráváním</p>
Nastavení před začátkem nahrávání

Po kliknutí na OK pak už nic nebrání započetí nahrávání. Objeví se okno, kde je nápověda pro samotné nahrávání. Jednotlivé snímky obrazovky jsou snímány pomocí klávesy Pause, nahrávání v nastaveném počtu snímků za vteřinu spustíte kombinací Shift+Pause. Pokud chcete spouštět nahrávání například kliknutím myší, zmáčkněte nejprve Alt+Pause. Program se pak podle nastavení zachová a nahrává dění na obrazovce.

Editace

Nahrávání se zastaví stejnou kombinací kláves, kterou se spustilo. Pak je možné se stisknutím Finish přesunout dále ve vytváření výsledku. Jednotlivé snímky pak jsou v dolní části obrazovky seřazeny v náhledech podle pořadí pořízení. V tuto chvíli přichází na řadu editace nahraných snímků. Je důležité si rozmyslet, k čemu vlastně tento návod bude sloužit a kde bude publikován. Například pro publikaci na webu je vhodné podniknout kroky pro minimalizování jeho velikosti, přeci jen asi nebude vhodné video složené z několika stovek snímků ve vysokém rozlišení. Úpravy týkající se celého projektu se provádějí v záložce Project, kde kromě změny velikosti všech snímků je můžete i oříznout, pokud je to potřeba.
<p>Možností editace není nějaké ohromující množství, ale rozhodně postačují</p>
Po skončení nahrávání lze editovat všechny snímky najednou nebo jednotlivě

V pravé části obrazovky se nachází panel, z kterého je pak možné do jednotlivých snímků přidávat popisky, obrázky, zvukové soubory, odkazy nebo tlačítka. Jednoduše dole označíte požadovaný snímek a z panelu vyberete požadovaný objekt. Ten pak můžete po snímku jakkoliv posouvat nebo měnit jeho velikost. Změnit můžete i jeho vlastnosti, pokud se vám nelíbí jeho barva nebo tvar. Výhodou je i to, že kurzor myši byl nasnímán jako samostatný objekt a lze s ním pracovat. Můžete jej odstranit úplně nebo měnit jeho podobu.
<p>Do snímku je možné přidat řadu objektů, které pomohou s vysvětlením problému</p>
Jeden z mnoha možných objektů pro přidání do snímku

Do požadovaných snímků jsme si tedy rozmístili požadované objekty, které pomohou s vysvětlením problému. Jak ale ovládat chod videa, pokud chceme na nějakém snímku například zastavit? Možností se nabízí více. První z nich je v panelu, kde se vybíraly objekty nastavit snímku dobu čekání. Jen do řádku Stay in this frame for ... napíšete požadovaný počet vteřin, na které se má video zde zastavit. Pokud si přejete pokračovat až uživatel dá pokyn, jednoduše do snímku přidáte šipku vpřed. Video se samo na tomto snímku zastaví a pokračuje až po kliknutí na tuto šipku. Pokud šipek umístíte do celého videa více, umožní vám tak návrat k poslední. Další možností jak řídit chod videa je přidání tlačítka, které umožní přechod na zadaný snímek. Můžete tak uživateli umožnit přeskočit určitou pasáž.

Na závěr nám už zbývá jen renderování výsledného videa. Výsledkem tak může být klasický .swf soubor pro publikování na webu, nebo .exe soubor pro jiné šíření.

Závěr

Wink je velmi jednoduchý a přesto silný nástroj. Umožní každému lehce nahrávat dění na obrazovce a k jednotlivým snímkům pak přidávat různé komentáře nebo jednoduchou grafiku k vysvětlení určitého problému. Práce s aplikací je velmi jednoduchá a rychlá, výsledné video můžete renderovat během několika málo minut. Někomu možná bude dělat potíže nepřítomnost češtiny, ale angličtina je zde velmi jednoduchá a neměla by být velkým problémem.


Čína hrozí Googlu, který chce odejít

24. března 2010 v 19:00 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
K odchodu vyhledávacího gigantu Google z Číny může dojít už v polovině dubna tohoto roku. Čína mluví o zpolitizování celé situace a dále Googlu hrozí protiopatřeními, pokud se nebude držet platného práva.

Rozpory mezi vyhledávacím obrem Google, který je pro mnohé symbolem svobodného internetu a Čínou, která je pro změnu symbolem nesvobodného, ale úspěšného politického režimu, trvají dále. Podle dostupných zpráv by Google z Číny mohl odejít už v polovině dubna, což čínské představitele možná přeci jen trochu zaskočilo, protože očekávali urovnání celého sporu.
V deníku China Daily se v reakci na zprávy objevila vyjádření čínských představitelů, kteří hovoří o tom, že Google spor příliš spolitizoval a používá politických triků, aby prosadil vlastní zájmy. K tomu prý jako posilu používá vládu Spojených států amerických a chce tlačit na čínskou vládu ve věci lidských práv. Čínské vládní kruhy však hovoří o tom, že čím více bude do rozmíšky tahána politika, tím menší prostor je pro její urovnání.
Čína nadále trvá na dodržování cenzury, které už se ale Google nechce účastnit. Jeho případný odchod ze země ale nemusí být vůbec jednoduchý. Google je jistě odhodlán uzavřít čínskou mutaci svého vyhledávače, chce však na čínském trhu zůstat se svými dalšími aktivitami, jako je například telefon The Nexus One. Čína však už dala nepřímo na vědomí, že pokud Google se svým vyhledávačem skutečně odejde, bude to mít se zbytkem svých aktivit hodně těžké.

Jak získat text z obrázků online?

24. března 2010 v 18:57 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Mnoho uživatelů počítače se jistě setkalo s problémem, kdy potřebovali z obrazových formátů dostat text do editovatelné podoby. Dnes si ukážeme jak za pomoci online služeb dosáhnout požadovaných výsledků.

Spousta z nás se jistě dostala do situace, kdy měla nějaký text například v obrazovém formátu. Takovýto text nelze editovat a tak ho někteří raději celý přepíší. To je však zbytečně zdlouhavé a nepříjemné řešení, které není ani zdaleka ideální volbou. Dnes si ukážeme jak dostat text z obrázků a PDF souborů za pomoci několika online OCR služeb, které se mnohdy stanou neocenitelnými pomocníky při práci s dokumenty.

OCR - optické rozpoznávání znaků

OCR (Optical Character Recognition) je zkratkou pro optické rozpoznávání znaků, při kterém z tištěného textu po naskenování a rozpoznání dochází k jeho digitalizaci a převodu do editovatelné podoby. OCR není vždy přesné na 100% a může dojít k chybnému rozpoznání znaků, proto je lepší si výsledný soubor raději zkontrolovat, zda se v něm nenacházejí nějaké chyby.
<p> </p>
Jelikož se výsledek odvíjí od kvality souboru, ze kterého rozpoznáváme text, je zapotřebí, aby byla co nejlepší. S horší kvalitou souboru se pak zvyšuje počet chyb. U některých "nekvalitních" souborů se tak může vyplatit i přepis.

ABBYY FineReader Online - beta

Desktopový ABBYY FineReader patří mezi OCR programy k naprosté špičce a není tomu jinak ani u jeho online bratříčka. Aplikaci ABBYY FineReader Online naleznete na adrese finereader.abbyyonline.com a je nutná krátká registrace, po které se můžete vrhnout na převod dokumentů.

Přivítá vás velmi příjemné rozhraní s několika možnostmi nastavení. Pro převod dokumentu už stačí jen nahrát ten, který chcete převést, zadat jazyk dokumentu a rozmyslet si do jakého formátu výsledný soubor chcete uložit. Poté kliknout na "Recognize !".
<p> </p>
Služba není lokalizována do češtiny, ale díky jednoduchosti by neměl nastat žádný problém.
Po dokončení převodu vám na mail přijde odkaz pro stažení souboru a stejně tak se ke svým převedeným dokumentům dostanete na svém ABBYY profilu.
<p> </p>
Na svém profilu uživatel vidí stav dokumentů a může stáhnout již převedené.

Vstupní soubory mohou být ve formátu : BMP, PCX, DCX, JPEG/JPEG 2000, PNG, TIFF/TIF, GIF a DjVu. Výstupní pak v oblíbených : DOC, XLS, PDF, RTF, TXT. Výsledky jsou velmi dobré a oprava několika chyb byla v mém případě mnohem příjemnější, než přepisování celého dokumentu. Jednu vadu na kráse přeci jen tato služba má. Denní limit je 10 stránek, což je zapříčiněno tím, že se vše nachází ve fázi vývoje.

Free OCR

Další velmi zajímavou službou je Free OCR, která se nachází na adrese free-ocr.com . Jak již název napovídá služba je free - zdarma a bez nějakých větších omezení a nutnosti registrace. Jediným limitem je vám tedy 10 obrázků za hodinu a velikost vstupního souboru 2MB. Oproti FineReaderu je zde však jeden zásadní rozdíl. Při výstupu souboru převedený (rozpoznaný) text není nabídnut ke stažení jako soubor, ale zobrazí se v textovém poli, odkud je ho možné zkopírovat.
<p> </p>
Vstupní soubory je možné nahrávat ve formátu JPG, GIF, TIFF BMP, nebo PDF (u PDF však jen první stranu). Jazyků je na výběr přes 25 včetně češtiny. Pro převod stačí jen nahrát soubor, zvolit jeho jazyk, opsat obrázek (captcha) a poté už jen kliknout na "Send file".
<p> </p>
Rozpoznání textu je zde otázkou několika kliknutí.

Vše trvá jen několik vteřin a jak můžete vidět na obrázku dole, ne vždy je výsledek nejlepší. V tomto případě to bylo působeno tím, že se v textu nacházel obrázek, který se zobrazil jako nesmyslné znaky a ihned pod ním popis psaný malým písmem nedopadl také nejlépe. U běžného textu je však rozpoznání téměř stoprocentní.
<p> </p>
Zde můžete vidět, že nic není dokonalé a i běžný obrázek v textu dokáže natropit neplechu.

Závěr

OCR aplikace jsou velmi užitečné a určitě spoustě z nás jendou za čas ušetří čas s zdlouhavým opisováním. Dnes jsme si ukázali jen některé z nich, ale za zmínku stojí například newocr.com a onlineocr.net

Google chystá 3D prohlížení internetu

24. března 2010 v 18:40 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Jedním z nově zahájených projektů společnosti Google je Angle. Jeho cílem je převést rozhraní WebGL pod DirectX 9. Pak by bylo možné při surfování obdivovat trojrozměrné prezentace.

Třetí rozměr je letos úplně všude a podle všeho začíná dobývat také internet. Celkem nezištně se do vytváření zázemí pro 3D na internetu pustila společnost Google. Ta odstartovala "open-source" projekt Angle, jehož cílem je přeložit standard WebGL pro rozšířené grafické rozhraní DirectX 9. WebGL staví na OpenGL a umožňuje zobrazovat v prohlížeči trojrozměrné objekty. K tomu je však třeba ovladač OpenGL a pod Windows není toto rozhraní příliš rozšířené.
<p> </p>
Projekt Angle by tak měl v podstatě především zajistit, aby si uživatelé nemuseli dělat žádné starosti s OpenGL ovladači. Angle vzniká u Google pod licencí BSD, díky čemuž se na vývoji mohou přes Google Code podílet všichni vývojáři, kteří mají zájem. V blogu si pak mohou vyměňovat zkušenosti. Těžko říct, zda třetí rozměr dobude také internet. Rozhodující zřejmě bude, nakolik přesvědčí svou přehledností a plynulostí zobrazování i na rozšířených integrovaných grafických kartách.

Freeraser 1.0.0.23

21. března 2010 v 12:43 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Permanentní odstranění souborů z disku
Náhled programu Freeraser
Nástroj pro bezpečné a hlavně trvalé odstranění privátních souborů. Není totiž zaručeno, že při běžném mazání souborů nelze data obnovit a pokud chcete nadobro a navždy bez možnosti data vymazat, pomůže vám tento program. Dokáže totiž místa na disku přepsat jinými, náhodně vygenerovanými daty a tím zaručit neobnovitelnost původních.

Nástroje programu:
  • rychlá destrukce vybraných souborů,
  • možnost opakovaného přepisování původních dat,
  • jednoduché rozhraní a záruka trvalého odstranění.

Free Disk Wipe 2.5.1

21. března 2010 v 12:39 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Odstranění souborů - navždy
Náhled programu Free Disk Wipe
Free Disk Wipe je program pro čištění a mazání souborů, který umožňuje kompletní mazání vybraných souborů z jakéhokoliv paměťového prvku (Floppy, Hard, Flash, atd.). Pokud jsou data smazána právě tímto program, pak žádný program nedokáže taková data obnovit zpět.

Stačí tedy spustit program, vybrat si program, který chcete smazat a pak kliknout na tlačítko Delete File. Pokud tedy chcete ztížit lidem obnovu smazaných dat, pak Free Disk Wipe je pro vás tím správným nástrojem.


Eraser 6.0.6.1376

21. března 2010 v 12:34 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Bezpečné a trvalé mazání
Náhled programu Eraser
Pokročilý bezpečnostní nástroj, kterým můžete trvale odstranit data z vašeho disku bez možnosti jakéhokoliv zpětného obnovení speciálními obnovovacími programy. Stačí soubory (či složky), které chcete trvale odstranit jednoduše přetáhnout do Eraseru.

Program se umí integrovat do kontextového menu Windows. Vymazání probíhá tak, že daná oblast disku je několikráte přepsána náhodnou sekvencí bitů, tuto posloupnost si můžete i libovolně definovat.


3 programy, které smažou data opravdu navždy

21. března 2010 v 12:32 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Pokud smažete data v počítači a vysypete koš, můžete si být jisti, že lze takto smazaná data v krátkém čase od smazání obnovit. Jak ale docílit toho, aby bylo smazání trvalé a obnovení nemožné?

Každý máme na disku svá soukromá či jinak tajná data. Pokud pak chcete disk prodat či třeba vrátit půjčenou kartu do fotoaparátu svému známému, vždy je dobré data pořádně smazat. Přece nechcete, aby pak někdo tajně prohlížel třeba vaše fotky z dovolené nebo přísně tajné dokumenty do práce. Pokud však data smažete obyčejnou cestou, jak jste zvyklí ze systému Windows, nemůžete si být ani zdaleka jisti, že data nepůjde obnovit.

Vysypat koš nestačí

Pokud smažete v systému Windows soubor, bude nejspíše přesunut do koše, jehož vysypáním potvrdíte smazání souboru. Smazání lze podniknout i bez mezikroku přímo, ale situaci to nijak nemění. Systém váš soubor totiž skutečně nesmaže. Zjednodušeně se dá říci, že jen změní jeho hlavičku, a místo na disku, kde se soubor nachází, označí jako volné. Fyzicky se data na disku ale stále nacházejí a existují programy, které umí takto smazané soubory rychle a snadno obnovit. Ty se pak hodí, kdy něco omylem smažete.

Smazaný soubor je možné obnovit v případě, kdy ještě nebyl přepsán jiným souborem a data nejsou znehodnocena. A právě tento přístup je podstatou trvalého smazání souboru. Ve skutečnosti je několikrát přepsán jinými daty a ta původní už není možné žádnou cestou obnovit.

Mazací algoritmy

K mazání dat se používá mnoho různých algoritmů, které se liší jak postupem, tak i počtem průchodů při přepisování. Od těchto parametrů se pak odvíjí jejich rychlost a kvalita.

Nejzákladnější ochranu používají rychlé a jednoduché metody. Ty obvykle používají pouze jeden průchod, při kterém přepíšou oblast náhodnými daty či pouze část ze začátku a konce souboru. Tyto algoritmy moc velkou úroveň zabezpečení nenabízejí.

Mnohem lepší výsledky podává standard US DoD 5220.22-M. Ten používá buď 3, nebo 7 průchodů při přepisu a je mnohem bezpečnější.

Za jednu z nejlepších metod je považován způsob Petera Gutmanna, při jehož algoritmu dochází až k 35 přepsáním. Takto smazaná data už pak v žádném případě není možné obnovit. Vysoká bezpečnost má však i svou stinnou stránku a tou je mnohonásobně vyšší čas potřebný ke smazání. Pojďme se nyní podívat na tři různé aplikace, které implementují některé z výše uvedených metod a umí tak navždy smazat data. Při jejich zkoušení však dejte pozor na to, abyste nezmazali to, co nechcete. Data, která pomocí těchto programů smažete, už nelze nikdy obnovit.

Eraser

Jednou z nejlepších a nejpropracovanějších aplikací v tomto oboru je Eraser. Aplikaci tvoří okno, ve kterém můžete buď vyhledávat soubory v počítači a přidávat je na seznam, nebo přímo z prostředí Windows přetahovat soubory do tohoto okna. Tím se tvoří seznam souborů, které pak můžete nenávratně smazat. Zvláště přetahování jsem si během používání aplikace oblíbil a hodnotím tuto funkci jako velmi přínosnou.

Aplikace se integruje rovněž do prostředí systému Windows. Kterýkoliv soubor pak můžete pomocí nabídky pravého tlačítka myši ihned odstranit, aniž byste přímo spouštěli aplikaci.

Aplikace poskytuje také nastavení. Sami si můžete zvolit celkem z 5 různých způsobů, jakými mohou být soubory mazány. Rovněž můžete definovat úlohy a mazat při nich klidně celé složky i s podsložkami.
<p>Eraser - potvrzení, které definitivně smaže soubor</p>
Eraser - potvrzení, které definitivně smaže soubor

Freeraser

Aplikace Freeraser je obdobou koše, který je standardně umístěn na ploše systému Windows. S tím rozdílem, že tento koš maže data definitivně. Po instalaci programu se objeví na ploše nový koš, do kterého je možné data běžným způsobem přetahovat. Aplikace se pak postará o jejich trvalé smazání. Aplikace umožňuje pomocí volby pravého tlačítka také přímý výběr souboru z počítače.

Pomocí nastavení lze měnit velikost koše a také jeho průhlednost. Jeho grafické provedení je povedené a rozhodně bude hezkým doplňkem každé plochy. Měnit lze také algoritmus, který jsou data mazána. Celkem lze vybírat ze 3 režimů, které se liší rychlostí a také kvalitou.
<p>O programu</p><p>Freeraser - alternativa ke klasickému koši ve Windows</p>
Freeraser - alternativa ke klasickému koši ve Windows

Free Disk Wipe

Podobně jednoduchým programem je i Free Disk Wipe. Práce s ním je však založena na poněkud odlišném principu a ke smazání stačí pouze 4 krátké a rychlé kroky. Prvním je výběr disku, druhým výběr složky, ve třetím kroku vyberete soubor a ve čtvrtém stačí kliknout na tlačítko Delete File. Tím je soubor nenávratně pryč.

Velkou výhodou této aplikace je, že ji nemusíte instalovat. Můžete ji tak nosit třeba na svém flash disku pro okamžité použití na cizím počítači, kde nemůžete nic instalovat.
<p>Free Disk Wipe - stačí 4 kroky ke smazání souboru</p>
Free Disk Wipe - stačí 4 kroky ke smazání souboru

Mažte opatrně

Uvedené aplikace dávají uživatelům do rukou silný nástroj, který se může během chvilky stát příčinou velké katastrofy. Důrazně tedy doporučuji zacházet s těmito programy opatrně. Pokud máte pro aplikace použití, rozhodně je doporučuji používat. Nabízejí totiž možnost soukromí a dokonalého zametení stop po datech. V některých situacích jsou jejich funkce k nezaplacení.


Proč Viacom zažaloval Youtube o miliardu

21. března 2010 v 12:25 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Mediální gigant Viacom před více jak třemi lety zažaloval Youtube, respektive Google o miliardu dolarů. Nyní vyplynuly na povrch zajímavé informace a okolnosti tohoto možná přelomového procesu.

Rozhodnout spor společností Viacom a Google (Youtube), zřejmě není vůbec jednoduché. Žaloba ze strany Viacomu na videoportál Youtube už se totiž řeší více jak tři roky. Nyní se však objevily zajímavé soudní dokumenty, které leccos osvětlují, zejména pak pohledy obou táborů.
<p> </p>
Mediální gigant Viacom tak zažaloval Youtube, který je vlastně společností Google, proto, že je přesvědčen,o tom, že Youtube vědomě používal autorsky chráněný obsah, aby nastartoval svůj růst a přilákal návštěvníky. Jinak by se prý nikdy nestal tak masově populárním. Obvinění jde ale dále. Viacom tvrdí, že správci Youtube věděli o nelegálním obsahu, ale vědomě ho tam nechávali podstatně delší dobu, než by se dalo tolerovat. Zároveň prý sami takovýto obsah uploadovali, a to pod zástěrkou obyčejných uživatelů. Možná tak sice na žádosti mediálních společností odstraňovali určitá videa, ta se však na webu objevila hned znovu.

Stanovisko Youtube je k takovým obviněním pochopitelně odmítavé. Youtube tvrdí, že weby jeho charakteru by musely přestat existovat, kdyby Viacom se svou žalobou uspěl. Přinejmenším ve své současné podobě.

Americký zákon přitom říká, že majitelé webu nenesou zodpovědnost za uživateli uploadovaný obsah, nicméně musí ho na požádání odstranit. Soud tak bude muset vyřešit, zda Youtube zákon v dostatečné míře ctil. Nejde tu o málo, Viacom požaduje jednu miliardu dolarů coby náhradu škod.

Xbox 360 a USB Flash disky si konečně budou rozumět

21. března 2010 v 12:22 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Zdroj blízký serveru Joystiq uvedl, že Microsoft s plánovaným updatem Xbou 360 chystá podporu USB flash disků jako datového úložiště pro herní data. Že by konec předražených a kapacitně omezených paměťových karet?

Ve fanouškovské válce mezi Xboxem 360 a Playstation 3 padá spousta, většinou bezvýznamných argumentů na obou stranách barikády. Jedním z těch velice trefných ovšem je, že Xbox 360 sice má tři USB porty, ale tak trochu jen na ozdobu. Můžete si do něj sice zapojit USB datové zařízení a pustit si z něj fotky či hudbu, ale tím to bohužel končí.
<p> </p>
Pokud byste si chtěli zazálohovat své uložené hry, máte smůlu. Stejně dopadnete, když budete hledat způsob, jak pomocí flash disku přenést svojí uloženou postavu třeba v Sacred 2 ke kamarádovi. Xboxová USB impotence značně otravuje život i někomu, kdo chce upgradovat HDD ze základního 20 GB na větší a chce si přenést své hráčské profily.

Řešení samozřejmě existuje, jsou to paměťové karty od Microsoftu, které jsou zároveň směšně malé a neskutečně předražené.

Otázka PROČ tohle Xbox neumí a PS3 ano zřejmě dlouho visela ve vzduchu a tak se Microsoft rozhodl jednat. S příštím updatem má být Xbox schopen použít pro ukládání her, DLC a dokonce i celých Live Arcade her jakýkoliv USB disk od 1 GB do 16 GB. A pak že starého psa novým kouskům nenaučíš.

Facebook předehnal Google. Je navštěvovanější

21. března 2010 v 12:20 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
facebook
Zdá se to být neuvěřitelné, ale Facebook ve Spojených státech amerických skutečně v návštěvnosti předehnal Google, který platí za internetového giganta. Zbytek světa zřejmě bude následovat.

Google je pro mnohé symbolem internetu. A přesto už na nejdůležitějším severoamerickém trhu není nejnavštěvovanější. Předehnal ho Facebook, služba, která funguje teprve několik let a zatím nemá ani přesvědčivý byznys model, kterým by svému majoritnímu majitelu Marku Zuckerbergovi a dalším investorům vydělal větší peníze.

Statistiky z minulého týdne ukazují, že na Facebook přišlo 7,07% Američanů připojených k internetu. Pokud jde o Google, bylo to o něco méně - 7,03%. Je třeba dodat, že se jedná o homepage. Kdyby se počítaly všechny služby pod Google, měl by tento gigant stále navrch. Facebook však zatím nemá takový záběr, a tak je férovější porovnat to, proč se na oba weby chodí především. To znamená na Google vyhledávat a na Facebooku se virtuálně stýkat s přáteli.

Když Google před několika týdny spouštěl komunitní službu Buzz, kdekdo si říkal, proč to vlastně dělá. Vždyť Facebook mu také nekonkuruje ve vyhledávání. Jenže Google si dobře, i když zřejmě příliš pozdě, uvědomil, že na internetu určuje směr ten největší. Sám Google ví, že tu funguje jakýsi bonus pro vůdce trhu, který se pak nějakou dobu jen těžko dohání. Poslední roky byl premiantem právě Google a až donedávna se zdál být nezastavitelný. Nástup Facebooku ale opět potvrzuje, jak vrtkavá je internetová štěstěna.

Tato aktuální čísla jistě ani zdaleka neznamenají konec Google, dokonce mu nezpůsobí ani problémy. Jsou však potvrzením trendu, který vlastníkům a manažerům Google jistě přidělá nejednu bezesnou noc.

Vždyť Facebooku se otevírají obří možnosti. Má více jak 400 milionů aktivních uživatelů, kteří ho využívají v tak osobní věci, jako je kontakt s přáteli. Když by se na Facebooku najednou objevil vlastní vyhledávač, emailový klient a další služby, nikdo by se nemohl divit. Lidé mají rádi vše na jednom místě a Facebook tak má šanci stát se novou, časem možná hlavní bránou k internetu.

TreeSize 1.7.9

21. března 2010 v 12:12 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Dokáže vás v rychlosti informovat o velikostech adresářů i jejich podadresářů
Náhled programu TreeSize
Každy pevný disk je nakonec příliš malý. Prográmek TreeSize vám řekne kam se všechen prostor ztratil. Program spustíte z kontextového menu, adresáře nebo jednotky a on zobrazí velikost adresáře i jeho případných podadresářů. Tyto adresáře můžete stejně jako v klasickém průzkumníkovi dále otevírat a zjistit tak velikost všech podadresářů.

TreeSize pracuje velice rychle, navíc je vše děláno "na etapy", takže můžete vidět velikosti adresářů postupně - zatímco program ještě pracuje. Prostor, který je zaplněn systémem může být po zobrazení také vytištěn.

Ve skutečnosti není TreeSize čistokrevný freeware nýbrž mailware. Jedná se totiž o menšího bratříčka programu TreeSize Professional, který za 39.95$ nabízí rozšířené funkce.

Ve verzi Professional se už jedná o propracovaného správce diskového prostoru, s možností vše zobrazit v přehledných grafech, zjistit informace o souborech (vlastník, poslední přístup) i celých jednotkách. Dovoluje vyhledávání starých, příliš velkých a dočasných souborů. Má také přehledné uspořádání a umožní vám tisk nebo export (Excel, HTML, ASCII) všech výsledků.

Verze Professional je ke stažení k dispozici pouze ve zkušební verzi!


SequoiaView 1.3

21. března 2010 v 12:05 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Nástroj pro vizualizaci prostoru na disku
Náhled programu SequoiaView
Uživatelé s menšími disky mají často problémy s kvalitním využitím prostoru na svém hard disku. Běžné souborové manažery jsou sice také vyzbrojeny určitými prvky pro jejich správu, avšak není to úplně ono. Šikovnou utilitkou pro tyto účely je freewarový program SequoiaView.

Program si při spuštění projede celý pevný disk a svým specifickým způsobem vyhodnotí prostor na disku. Grafické zpracování je nejen velmi efektní, avšak umožní Vám snadno a rychle odhalit velké soubory, které na jsou na datovém médiu uloženy, a prakticky se k ničemu nevyužívají. Poté je samozřejmě můžete vypálit na CD nebo je zcela smazat. Program nabízí možnost tvorby filtrů, které značně usnadňují vyhledávání nepotřebných souborů. Technologie, kterou je prostor na hardisku mapován se nazývá treemap, a byla vyvinuta na Technické univerzit v Eindhovenu. Každý soubor má v zobrazení svoje políčko dle datového objemu. Po najetí myšší na příslušné pole se Vám zobrazí jeho název a lokace, takže ho poté můžete snadno ze systému odstranit.


Disk Sorter 1.5.10

21. března 2010 v 12:01 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Klasifikace dat na vašich discích
Náhled programu Disk Sorter
Speciálně zaměřená utilita na klasifikaci souborů a adresářů na vašem disku, jejímž použitím dosáhnete maximálního možného přehledu ve svých datech.

Umožní vám klasifikovat a kategorizovat soubory na:
  • pevných discích,
  • v jednotlivých adresářích,
  • na síťových discích a ve sdílených souborech,
  • NAS zařízeních.
Díky implementovanému souborovému manažeru budete mít okamžitě k dispozici prohlížení vámi vytvořených úprav a navíc vám aplikace poskytne možnost analyzovat volné místo na disku.


Zjistěte, jaká data nejvíce zaplňují váš disk

21. března 2010 v 12:00 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Neustále se plní váš disk a vy nevíte, která data zabírají tolik místa? Pak zkuste některou aplikaci, která vám přehledně zobrazí zaplnění vašeho disku, a vy rychle budete mít přehled o tom, která data zabírají nejvíce kapacity.

Zřejmě každý uživatel počítače ví, jakou kapacitu má pevný disk právě v jeho počítači. Většina uživatelů zřejmě i ví, kde najít informace, o tom, jak je pevný disk zaplněn. Už málokdo se ale vyzná v tom, která data zabírají kolik místa a o převodu jednotek velikosti dat na disku ani nemluvím. Obyčejný uživatel tak může být často zmaten, že fotografie z dovolené mohou zabírat většinu disku nebo že záloha pracovních dokumentů se už ani na disk nevejde. Časem se plní každý disk daty a kdo v nich nedělá průběžně pořádek, může být brzy překvapen tím, že kapacita pevného disku zkrátka nebude stačit. V dnešním článku představíme 3 šikovné aplikace, které dokážou analyzovat váš pevný disk a umí zobrazit, jaká data zabírají nejvíce místa na pevném disku. Vy tak získáte představu o tom, jaký typ souborů zabírá kolik místa a také to, co byste mohli smazat v případě, budete-li potřebovat více volného místa na disku.

Disk Sorter

První z představovaných aplikací je utilita s názvem Disk Sorter. Jak už název napovídá, jedná se o aplikaci, která umí třídit data na disku. Aplikaci určíte složku nebo dokonce celý pevný disk a ta jej zanalyzuje. Projede celou adresářovou strukturu a všechny soubory. Po ukončení tohoto procesu rozdělí soubory podle typu (například na obrázky, hudbu, video, dočasné soubory) a zobrazí, která kategorie zabírá kolik místa. Každou kategorii lze ještě rozkliknout a tím získáte detailnější přehled. Obvykle se jedná o rozdělení podle typů souborů. Postupně se můžete adresářovou strukturou dostat až na nejnižší úroveň zobrazení, což je zobrazení všech souborů stejného typu. Právě tímto způsobem můžete najít například největší video soubor nebo zálohu, která vám zabírá nejvíce místa.

Program poskytuje ještě jeden pohled na situaci. Okno aplikace je totiž rozděleno do dvou částí. Ta horní poskytuje již popsané funkce. V dolní polovině okna dochází ke zcela jiné kategorizaci souborů. Zde jsou děleny podle své velikosti. Často pomocí tohoto okna zjistíte, že nejvíce místa nezabírají velké soubory, ale naopak ty menší, kterých je ovšem mnohem více.

Aplikaci Disk Sorter můžete používat zdarma. Některé její funkce jsou ovšem v neplacené verzi zakázány a k dispozici jsou pouze ve vyšších verzích, za které je ale nutné zaplatit. Aplikace je svižná a jednoduchá. Prospělo by jí snad jen české rozhraní.
<p>Disk Sorter - přehledně roztřídí soubory podle typu</p>
Disk Sorter - přehledně roztřídí soubory podle typu

SequoiaView

Velmi originální a také efektní aplikací je SequoiaView. Je určena rovněž pro analýzu dat na pevném disku, ale přistupuje k ní trochu jinak a dá se říct originálně. Znázornění je totiž grafické a tím pádem i velmi efektní.

S aplikací se pracuje velmi snadno. Nejdříve musíte vybrat konkrétní složku nebo některý pevný disk a ten aplikace zanalyzuje. Výsledkem celého procesu je pak obrázek představující zaplnění pevného disku. Obrázek je tvořen z obdélníků, z nichž každý reprezentuje jeden soubor na disku. Malé obdélníky jsou shlukovány do větších, které pak reprezentují nadřazenou složku. Velikost každého obdélníku pak odpovídá velikosti na pevném disku. Výsledný obrázek je interaktivní. Na kterýkoliv obdélník je možné najet myší a pomocí textového popisku se zobrazí název souboru i jeho umístění. Snadno tak můžete konkrétní soubor v počítači najít. Velmi užitečnou funkcí je barevné odlišení jednotlivých typů souborů. Na obrázku můžete vidět například zeleně označenou hudbu či červeně obrázky.
I tato aplikace je označena jako freeware. Absence českého rozhraní vzhledem k jednoduchosti obsluhy snad ani nevadí.
<p>SequoiaView - grafické zobrazení velikosti souborů</p>
SequoiaView - grafické zobrazení velikosti souborů

TreeSize

Trojici užitečných aplikací pro váš disk uzavírá program TreeSize. V podstatě je obdobou výše uvedeného SequoiaView. Na rozdíl od něj ale používá číselné vyjádření velikosti složky a souborů v nich. Aplikaci stejně jako ostatním stačí určit složku, kterou má analyzovat. Aplikace poté zobrazí adresářový strom, kde je u každé složky uvedena její velikost. Podle ní je možné složky seřadit. Zobrazení velikosti dat mnohým uživatelům moc neřekne, a proto aplikace umožňuje také relativní zobrazení v procentech. Výhodou této aplikace je především jednoduchost. Stejně jako ostatní, je i TreeSize freeware. K dispozici je i verze Professional, která nabízí některé nadstandardní funkce.
<p>TreeSize - stromová struktura adresářů s velikostí</p>
TreeSize - stromová struktura adresářů s velikostí

Závěr

Uvedené aplikace ocení hlavně začátečníci. Pozornost pokročilých uživatelů zřejmě nezískají. Přesto se jedná o zajímavé softwarové produkty, které poskytují originální pohled na vaše data a mohou poskytnout nevšední statistiku, která mnohdy překvapí a zaujme. Zkuste některou z aplikací a poznejte, jaká data jsou na vašem disku.


Firefox obsahuje další bezpečnostní chyby

21. března 2010 v 11:55 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
V posledních měsících se s nebezpečím napadení skrze internetový prohlížeč doslova roztrhl pytel. Po problémech Internet Exploreru, Opery i Chrome přichází společnost Mozilla s oznámením již druhé bezpečnostní chyby Firefoxu.

Jde o chybné zásuvné moduly, které umožňovaly instalovat do uživatelova počítače viry. Na novou chybu se přišlo díky hackerské soutěži Pwn2Own, která je honorována 100 tisíci USD. Ač jde o poněkud zvrácenou hackerskou soutěž, závěry dovolují výrobcům prohlížečů zlepšovat své produkty a vyvarovat se bezpečnostním hrozbám. Tato soutěž v tomto ročníku ještě nezačala, ale organizátoři právě tuto objevenou chybu zařadili na seznam útoků, které v soutěži nebudou uznány.
Na chybu, kdy je možné spouštět na uživatelském PC škodlivý kód, upozornil již před několika týdny na diskusním fóru ruský výzkumný pracovník Evgeny Legerov. Až nyní ale Mozilla oficiálně přijala jeho výtky a slíbila, že tuto možnou zranitelnost co nejdříve opraví. V následujících týdnech dojde k vydání nové verze Firefox 3.6.2, která již bude obsahovat opravené algoritmy, tak, aby dále k podobným útokům nedocházelo. Internetové prohlížeče nemají v posledních měsících rozhodně na růžích ustláno. Doba, kdy jsme slýchávali bezpečnostní narážky pouze na Internet Explorer je pryč a nyní mají s bezpečností problémy všechny nejpoužívanější prohlížeče.


DoubleKiller 1.6.2.82

19. března 2010 v 15:56 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Vyhledávání a mazání duplicitních souborů
Náhled programu DoubleKiller
Nástroj na vyhledání duplicitních souborů, lze nastavit prohledávání celého pevného disku, či pouze určité složky. Duplicitní soubory vám na disku zbytečně zabírají místo. Program vám umožní rozhodnout se, zda chcete soubory přesunout, či je necháte být, nebo smazat.
Program umožňuje i nastavení filtru, to se hodí při práci s celým diskem, vyhnete se tak vyhledání duplicitních systémových souborů, pokud byste je smazali, mohl by se systém stát nefunkčním. Dalším nastavením filtru může být datum úpravy, velikost či obsah.


Zbavte se duplicitních souborů

19. března 2010 v 15:54 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Pokud jste se rozhodli udělat si pořádek v souborech v počítači, pak se vám jistě bude hodit nástroj, který dovede vyhledat duplicitní soubory a případně je odstranit. Proč mít v počítači soubory dvakrát a vícekrát, když je postačí mít jednou.

DoubleKiller je nástroj na vyhledání duplicitních souborů, lze nastavit prohledávání celého pevného disku, či pouze určité složky. Duplicitní soubory vám na disku zbytečně zabírají místo. Program vám umožní rozhodnout se, zda chcete soubory přesunout, či je necháte být, nebo je odstraníte. Program umožňuje i nastavení filtru, to se hodí při práci s celým diskem, vyhnete se tak vyhledání duplicitních systémových souborů, pokud byste je smazali, mohl by se systém stát nefunkčním.

Instalace

Program je šířen bezplatně a nemá vlastní instalaci, je uložen v ZIP archívu. Ten postačí rozbalit na pevný disk. Obsahem archívu je soubor DoubleKiller.exe. Po rozbalení jej můžete spustit, více již není potřeba, v případě zájmu si můžete vytvořit zástupce souboru na pracovní plochu vašich Windows. K vyhledání duplicitních souborů stačí klepnout na tlačítko Run a vyčkat, než program dokončí svou práci. Než se však do vyhledávání pustíte, doporučujeme vám provést jistá nastavení programu.
<p></p>

Nastavení a masky souborů

Ve spuštěném programu se přepněte na záložku Options. Zde najdete několik nastavení, kterými určíte způsob, jakým bude DoubleKiller duplicitní soubory vyhledávat. V prvním panelu jsou čtyři volby. Nastavte, zda soubory budou považovány za duplicitní v případě, že: mají stejný název, jejich velikost je naprosto shodná, jejich datum je stejné, jejich kontrolní součet CRC32 je stejný.
<p></p>
Tyto možnosti můžete kombinovat. Čím více jich zvolíte, tím bude vyhledávání a porovnávání trvat déle, na druhou stranu nedojde k omylu. Vše má svá pro a proti. Různá jména souborů ještě neznačí, že nejde o duplicitu a stejné jméno souboru zase neznamená, že jde o soubory se stejným obsahem. Velmi důležitý je panel se seznamem složek Folders. Aby totiž DoubleKiller byl schopen duplicitní soubory někde hledat, musíte mu určit kde. Pod políčkem Folders tedy klepněte na tlačítko se symbolem + a v dialogu vyberte složku, kterou bude program prohledávat.
<p></p>
Prohledávání můžete ovlivnit také nastavením masky souborů. V prostředním horním panelu klepněte do editačního políčka, zadejte masku (např. *.jpg pro všechny fotky) a klepněte na tlačítko +. Podobným způsobem nastavte seznam exclude files matching these masks s maskami souborů, které budou při kontrole vynechány. K výchozímu seznamu v DoubleKilleru je vhodné ještě přidat soubory *.exe.
<p></p>

Hledání duplicitních souborů

Nyní máte vše připraveno, takže klepněte na tlačítko Run a počkejte, než program prohledá zadané umístění. Jakmile DoubleKiller dokončí svou práci, zobrazí vám seznam nalezených duplicitních souborů. Seznam je barevně rozdělen, abyste duplicitní soubory snáze identifikovali. Předtím, než se pustíte do mazání, doporučujeme pečlivě zkontrolovat, kde se soubory nachází, ať neodstraníte nechtěně soubory, které chcete na disku zachovat.
<p></p>
DoubleKiller našel nejenom duplicity v dokumentech a obrázcích, ale i v různých nastaveních programů. Kdybyste je smazali, pak by s největší pravděpodobností řada programů špatně fungovala, případně by nešla spustit. Proto je nesmírně důležité volit výše popsané nastavení s rozmyslem, případně specifikovat přípony souborů, u kterých chcete duplicity vyhledávat. Pomocí sady tlačítek můžete označovat soubory v seznamu a také je mazat nebo přesouvat do nějaké jiné složky. Před smazáním doporučujeme právě přesun. Budete tak mít šanci vyzkoušet, zda soubory nějakému programu nechybí, nebo zda jste omylem nesmazali nějaký důležitý dokument. Přesun provedete klepnutím na tlačítko Move Checked Files.
<p></p>
Funkce tlačítek jsou v překladu tyto: Označit všechny soubory, Zrušit označení všech souborů, Označit vybrané soubory (vybrané například klepnutím spolu s klávesou CTRL), Zrušit označení vybraných souborů, Označit všechny první nalezené duplicity, Označit všechny poslední nalezené duplicity, Smazat označené soubory, Přesunout označené soubory.

Závěrem

Jistě existují i jiné metody, kterak se zbavit duplicit na pevném disku, ale program DoubleKiller oslovuje uživatele jednoduchým ovládáním a freeware licencí.


Google, Intel a Sony chystají televizi

19. března 2010 v 15:49 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Nový projekt by se měl jmenovat Google TV a bude se snažit o průnik televizních a počítačových možností. Podílí se na něm netradiční skupina společností, z níž každá by měla přinést své know-how.

Google a Intel se spojily se Sony s cílem vyvinout platformu, která zatím nese pracovní a dost možná i konečný název Google TV. Tento projekt má za úkol přinést do obývacích pokojů internet, a to pomocí nové generace televizí a set-top boxů.

Pro Google a Intel je tento projekt šancí, jak zaujmout dosud nepříliš obsazený prostor televizí s počítačovými schopnostmi. Sony v projektu zase vidí šanci, jak aspoň v něčem překonat konkurenci, která tohoto japonského obra už v řadě oblastí překonala.
<p> </p>
Výsledkem partnerství by měla být technologie, která usnadní divákům pohyb na internetu, aniž by se museli přemisťovat k počítači. Mluví se například o implementaci sociálních sítí, jako je Twitter či Facebook nebo fotografické aplikace Picassa. Přístup k těmto službám by neměl být složitější než přepínání kanálů.

Google počítá s využitím svého operačního systému Android. Slibuje si od toho mimo jiné to, že vývojáři budou pro televize s počítačovými schopnostmi sami tvořit aplikace, jako se to povedlo u chytrých telefonů.

O projektu se zatím oficiálně nehovoří, potvrdily ho však zdroje ze všech na něm se podílejících společností, samozřejmě pod rouškou anonymity. Google TV už se prý připravuje několik měsíců a zanedlouho by měly být k dispozici nástroje pro vývojáře.

Heslo měsíce 03/2010

18. března 2010 v 20:48 ** Heslo měsíce **

"Úspěch ukazuje, jak vysoko si doskočil, když ses odrazil ode dna."


Visions 1.2.2.1670

18. března 2010 v 1:50 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Inovační software pro správu vašich fotografií
Náhled programu Visions
Naprosto originální způsob prohlížení vašich fotografií. Pomocí tohoto software se přenesete do 3D světa a velice snadno a rychle z něj budete moci spravovat veškeré své fotografie a alba, které vlastníte. Hlavně prostředí tří dimenzí dělá tento program velice zajímavým a jistě i zábavným produktem.

Nástroje programu:
  • zobrazení adresářů v 3D prostředí,
  • možnost editace a správy veškerých fotografií,
  • porovnávání adresářů,
  • možnost prohlížení více fotek z různých adresářů najednou,
  • možnost sdílení,
  • možnost vkládání různých efektů,
  • kompletní správa vašich grafických souborů, a mnoho dalšího.

Visions - Efektní manažer obrázků

18. března 2010 v 1:46 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Nástrojů pro správu obrázků a fotografií je celá řada. Zaběhnuté aplikace mají své fanoušky a pro ostatní je těžké něčím upoutat a přesvědčit uživatele. Visions spoléhá na efekt třetího rozměru.

Pokud se podíváte na obrázky okolo nebo si vyhledáte screenshoty z Visions, zajisté vás upoutá efektní management fotografií. Krása a efekt ale samozřejmě není vše, má Visions šanci se udržet na vašem disku delší dobu? Nebo je jeho visuální stránka jeho jediným plusem? V tomto článku se na něj podíváme zblízka.

Visions All In One

Instalační balíček Visons obsahuje 3D prohlížeč, editor, album creator nebo utilitku pro sdílení. To v případě, že si přejete mít vše pohromadě. Pokud z nějakého důvodu potřebujete třeba jen editor nebo album creator, máte možnost si je stáhnout samostatně.
<p></p>
Instalace probíhá klasickým způsobem, ale doporučuji při ní dávat pozor a sledovat, co zrovna potvrzujete, nebo si nainstalujete toolbar pro Internet Explorer i Firefox, navíc bude změněna vaše domovská stránka a vyhledávač. Podobné nepříjemnosti jsou ale jen drobnou platbou za to, že program je zcela zdarma. Během prvního spuštění se aktivuje wizard, který vás provede prvními kroky s programem a pomůže vám jej nastavit. Vybrat si tak můžete, zda si přejete, aby Visions sám prošel obsah vašeho počítače a do knihovny zařadil všechny nalezené obrázky. Určit je možné minimální počet obrázků ve složce k zařazení do knihovny, pokud je ve složce obrázků méně, jednoduše si jich nevšímá. Pokud chcete zařadit jen určité složky, nemusíte se spoléhat na automatické vyhledání a natvrdo určit, ze kterých složek má vybírat.
<p>Při prvním spuštění jste provedeni jednoduchým wizardem nastavením programu</p>
Při prvním spuštění je aktivován jednoduchý wizard

Pokud máte účet na Flickr nebo 23, umí Visions s nimi spolupracovat, stačí jen nastavit práva pro Visions podle vašeho přání. Možné je pouhé čtení, čtení a zápis, nebo i možnost mazání přímo v programu. Po dokončení průvodce si dojděte postavit na kafe, spouštění programu nějakou chvilku potrvá, až jsem měl nutkání počítač raději restartovat, protože reagoval velmi neochotně. Takto pomalý start byl jen ten první, další nejsou tak hrozné, nic bleskového ale nečekejte, přeci jen se dají očekávat velké nároky na prostředky vašeho PC.
<p>Uživatelské rozhraní po prvním spuštění</p>
Defaultní nastavení náhledu na složky s obrázky

Nastavení programu

V základním nastavení po spuštění je vybrán náhled na složky, který můžete vidět na předchozím obrázku. V tomto zobrazení nejsou k přečtení ani názvy složek, ani nejsou poznat obrázky z miniaturních náhledů. Pomocí posuvníku není problém náhledy zvětšit, díky možnosti zoomu můžete složky přibližovat. Při najetí kurzorem myši na obrázek se zobrazí jeho zvětšený náhled. V případě, že vám nevyhovuje defaultně nastavený náhled na složky, je možné jej jednoduše změnit na jeden z přednastavených. V každém z vybraných náhledů na pracovní plochu je možné navíc omezeným způsobem manipulovat s objektem kamery kvůli nastavení pohledu. Mezi složkami na pracovní ploše se lze v určitých uspořádáních pracovní plochy pohybovat jen šipkami na klávesnici. Složky na plochy lze přidávat jednoduchým přetažením myší z levého panelu se složkami a s alby nebo dvojklikem na požadovanou složku.
<p>Další z možných náhledů na složky</p>
Jeden z možných náhledů na vybrané složky

Bohužel se u změn uspořádání pracovních ploch začala projevovat obrovská slabina Visions, a sice jeho zabugování. Pracovní plocha často zmizí a zůstane jen průhledné okno, náhledy neragují na zvětšování apod. Řešením je jen program restartovat.

Úprava obrázků

V záložce Editor je nabízena možnost obrázky trochu poupravit. Ačkoliv nenabízí samozřejmě tolik možností jako specializované programy, nemusí se za svou nabídku stydět a hravě strčí svou nabídkou do kapsy mnoho konkurenčních aplikací. Na obrázky můžete aplikovat některý z mnoha druhů filtrů, přítomna je většina klasických grafických algoritmů i s upravitelnými vlastnostmi.
<p>V editoru si můžete pohrát se vzhledem obrázku</p>
Editor nabízí možnosti úpravy obrázků

Kreativní studio

Pomocí Visions je možné i velmi jednoduchým způsobem vytvořit efektní pohlednice, kalendáře, vizitky, foto knihy nebo například vánoční přání. Do přednastavených šablon jen jednoduše vkládáte obrázky, případně jejich popisky.
<p>V záložce Creator můžete vytvořit třeba zajímavý kalendář</p>
Pomocí Visions Creator si můžete vytvořit třeba i kalendář z vlastních obrázků

Závěr

Visions je velmi efektní správce vašich obrázků a fotografií. Přestože jeho hlavní zbraní je hlavně jeho visuální stránka, nabízí i poměrně zajímavé možnosti úpravy obrázků. 3D prohlížeč by mohl být zajímavý při různých prezentacích například fotek z dovolené. Problémová je ale rychlost, tedy spíše pomalost programu, která je daní za efektní pojetí. Z občasných chyb v podobě zmizení pracovní plochy nebude mít také uživatel radost. Přes tyto nedostatky ale stojí Visions určitě alespoň za vyzkoušení.


AVG Anti-Virus Free Edition

18. března 2010 v 1:38 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Aktuální ochrana před viry a červy zdarma
Náhled programu AVG Anti-Virus Free Edition
Firma AVG nabízí antivirovou ochranu zdarma pro domácnosti a pro nekomerční použití. Poskytuje ochranu před viry, červy a trojskými koni.

Vlastnosti:
  • Licence zdarma pro nekomerční a domácí použití
  • Nízké nároky na systémové prostředky
  • Jednoduchá instalace a použití
  • Antivirová ochrana pro soubory a poštu (přímá podpora pro nejpoužívanější poštovní klienty, včetně MS Outlook, The bat! a další SMTP/POP3 klienty)
  • Podpora pro Windows i Linux
  • Pravidelné a automatické databázové a programové aktualizace
  • Účinný rezidentní štít poskytující maximální ochranu
  • A mnoho dalšího

AVG zabezpečuje největší světovou P2P síť

18. března 2010 v 1:30 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Antivirový systém AVG se prostřednictvím Software Development Kit (SDK) stane součástí prémiové výměnné sítě společnosti LimeWire a bude tak její uživatele chránit před škodlivým kódem.

Společnost AVG Technologies, výrobce světově nejpopulárnějšího volně dostupného antivirového programu pro nekomerční účely, oznámila spolupráci s firmou LimeWire LLC na zabezpečení prémiové výměnné sítě LimeWire Pro. Aplikace AVG nyní testují všechny soubory, které si chtějí uživatelé této P2P sítě stáhnout nebo spustit na svém počítači. Získají tak ochranu před infikovanými soubory, které by mohly jinak zasáhnout jejich pracovní stanice. Každý prověřený soubor bude mít poznámku "chráněno AVG" a uživatelé sítě LimeWire Pro tak mohou mít jistotu, že jimi stažené soubory jsou bezpečné.
Dohoda je součástí nové strategické aliance AVG Technologies - GSA (Global Strategic Alliances), jejíž program na rok 2010 je zaměřen na vývoj, šíření licencí i strategická partnerství v oblasti bezpečnosti, sociálních médií a online komunit.

Miliony lidí používají denně P2P sítě k výměně zvukových souborů, videí, dokumentů a dalších materiálů. LimeWire je přední poskytovatel P2P sítí a distributor nejpopulárnější P2P aplikace na světě s 50 miliony uživateli měsíčně. Síť LimeWire Pro disponuje integrovaným antivirovým a antispywarovým systémem AVG, který chrání uživatele před přenosy a spuštěním škodlivých souborů.

"P2P sítě mají za sebou dlouhou cestu. Lidé je využívají pro sdílení souborů i dokumentů a my jsme rádi, že je můžeme ochránit," řekl Rocco Donnino, viceprezident aliance GSA, AVG Technologies. "Firma AVG Technologies se zavázala k tomu, že zajistí bezpečnost internetového světa za jakoukoli cenu."

Architektura P2P sítí je ad hoc charakteru a znemožňuje existenci centrálního serveru, přes nějž by bylo možné uplatnit bezpečnostní opatření. P2P sítě se tím stávají snadným terčem pro infikované soubory, adware, spyware a další druhy malware, snažící se vniknout do systému. Povinností všech uživatelů by mělo být zabezpečení jejich počítače nejen v zájmu své vlastní ochrany, ale i P2P sítí, které navštěvují.

"LimeWire chce poskytnout svým uživatelům nejlepší P2P síť, proto mimořádně dbáme na zabezpečení systému a ochranu uživatelů," řekl Jason Herskowitz, viceprezident produktového managementu LimeWire. "Neustále hledáme způsoby, jak zlepšit naše sítě a díky bezproblémové integraci AVG aplikací budeme schopni nabídnout uživatelům P2P nejbezpečnější přístup k datům."


Luxand Blink! 2.0

17. března 2010 v 23:57 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Přihlášení k účtu pohledem do webové kamery
Náhled programu Luxand Blink!
Volně šiřitelná aplikace Luxand Blink! umožňuje přihlášení k příslušnému uživatelskému účtu pouhým pohledem do webové kamery. Program disponuje speciálním algoritmem pro rozeznávání lidských tváří. Proto je aplikace schopna bezchybně rozeznat konkrétní uživatele a to i v případě drobné modifikace jejich vzhledu (ostříhané vlasy, oholené fousy a pod.). Uživatel je potom přihlášen ke svému účtu bez nutnosti vkládání přístupového hesla pomocí klávesnice. Program zvyšuje komfort i bezpečnost přístupu k uživatelským účtům.

Hlavní vlastnosti:
  • Přihlášení k účtu pohledem do webové kamery
  • Spolehlivá identifikace uživatele dle jeho tváře
  • Snadná instalace i obsluha
  • A další

Jak se přihlásit k počítači pomocí obličeje?

17. března 2010 v 23:55 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Nebaví vás pro přihlášení k počítači psát heslo? Pak vyzkoušejte přihlášení jedním pohledem do webkamery. Tento způsob je nejen pohodlnější, ale mnohdy i bezpečnější. Jak na takovou vymoženost dosáhnout?

Ochrana soukromí v počítači je velmi důležitá. Každý má na disku soukromá data a byl by velmi nerad, kdyby k nim přistupoval i někdo další. Základní ochranou každého účtu v systémech Windows je nastavení hesla. To je pak nutné při každém přihlášení k počítači napsat, jinak není uživatel přihlášen. Tuto ochranu využívá zřejmě většina uživatelů, protože ji systém přímo podporuje. Neustálé psaní hesla však může uživatele obtěžovat a zdržovat. Navíc není ani příliš bezpečné. Prolomení krátkého a jednoduchého hesla je otázkou času, jinou možností je to, že vám heslo při psaní někdo odpozoruje či zaznamená.

Podstatně jinou ochranu nabízejí v dnešní době čtečky otisků prstů, kterými je vybavena většina notebooků. Stačí přejet prstem po čtečce a uživatel je ihned autorizován. V tomto případě je bezpečnost na mnohem vyšší úrovni. Bohužel jsou tyto čtečky doménou hlavně notebooků a ne každý ji má k dispozici. Možnost přihlásit se pomocí jednoduchého přejetí prstu je tak mnohým uživatelům zapovězena.

Mnohem zajímavější možností je ovšem přihlášení pomocí webkamery. Tento způsob kombinuje jak pohodlí, tak i vysokou bezpečnost. Navíc je velmi elegantní a jistě ohromí každého, kdo tento způsob přihlašování jenom spatří. A jak na něj?

Luxand Blink!

Klíčem k této vymoženosti moderní techniky je samozřejmě webkamera a hlavně aplikace Luxand Blink! Jedná se o freeware aplikaci, která dokáže spojit funkce vaší webkamery a možnosti přihlášení k systému Windows. Je určena pro systémy Windows Vista a 7 v 32 bitové verzi. Instalace je snadná a měla by proběhnout bezproblémově.
<p>Na přihlašovací obrazovce uvidíte i záběr webkamery</p>
Na přihlašovací obrazovce uvidíte i záběr webkamery

Po úspěšném ukončení instalace a spuštění programu je uživateli nabídnut průvodce, kterým lze program v několika málo krocích nastavit. Tím hlavním, čím průvodce začíná, je zachycení obrazu vašeho obličeje. Pomocí animace vám vysvětlí, jak se před kamerou pohybovat pro co nejlepší sejmutí obrazu. Pro sejmutí obrazu obličeje je důležité otočit hlavou z jedné strany na druhou, tak jak to ukáže animace v průvodci. Jen tak bude zaznamenán co nejlepší vzor, který pak bude použit pro přihlášení. Zakončením průvodce je nastavení hesla pro váš účet. Přihlásit je totiž budete moci nejen pomocí vaší tváře, ale i pomocí hesla. Nyní už můžete nový způsob přihlášení vyzkoušet.
<p>Návod na zachycení obličeje</p>
Návod na zachycení obličeje

Program toho ovšem nabízí ještě více. Běží spuštěný na pozadí a jeho ikonu naleznete v oznamovací oblasti. Program lze ovšem spustit ještě jako každou jinou aplikaci, třeba pomocí zástupce v nabídce start.
<p>Hlavní okno aplikace disponuje jen několika tlačítky</p>
Hlavní okno aplikace disponuje jen několika tlačítky

Okno programu je velmi malé a nabízí jen několik tlačítek pro základní ovládání. Tím prvním a nejdůležitějším je tlačítko pro zapnutí či vypnutí přihlášení pomocí detekce tváře. Druhé tlačítko nabízí možnost smazat zaznamenaný obraz tváře a opětovným kliknutím můžete vytvořit nový. Třetím tlačítkem je výběr webkamery. Čtvrté vede do poměrně pěkně a podrobně zpracované nápovědy. Pokud si tedy nebudete vědět s něčím rady, tudy je ta správná cesta k vyřešení každého problému. Pátým tlačítkem je možnost zapnutí či vypnutí spouštění programu při startu systému. Poslední tlačítko nabízí pohled do historie. Aplikace si totiž uchovává všechny obrazy pořízené při pokusu o přihlášení. Vidíte v přehledném časovém řazení nejen sebe, ale i všechny ostatní, kteří se snažili k počítači přihlásit. Bude-li to někdo zkoušet na váš počítač třeba s vaší fotografií, můžete to později vidět v historii. Je tedy velmi užitečným pomocníkem.
<p>Historie přihlášení</p>
Historie přihlášení

Možnosti této aplikace zakončuje volba v hlavním okně, kdy si můžete vybrat, jak moc přísná kontrola obličeje bude uplatňována. Můžete zvolit buď High Security, tedy přísnou ochranu, která vyžaduje dobrou shodu obličeje se vzorem, nebo High Convenience, která splňuje spíše požadavky na pohodlí a nevyžaduje takovou přesnost. Osobně doporučuji spíše první možnost, která mě nikdy nezklamala a vždy mě rychle přihlásila.

Algoritmus detekce a porovnání obličeje v aplikaci je velmi vyspělý a kvalitní. Nezklame ani v případě, kdy změníte účes nebo se třeba několik dní nebudete holit.

Nevýhody?

Ačkoliv se může zdát, že je přihlášení pomocí webkamery bezchybné, má přece jenom jednu mouchu. Tou je přihlášení za špatných světelných podmínek. Při nich není váš obličej dostatečně osvětlen a nemusí vás kamera správně rozpoznat. Naštěstí můžete i při těchto podmínkách použít přihlášení pomocí hesla.

Láká-li vás tento způsob přihlášení k počítači, mohu vám jej jen doporučit. Sám jsem si na něj za krátkou dobu velmi zvykl a hodlám u něj zůstat i nadále. Stačí sednout k počítači a ten už vás sám přihlásí. Jedná se o rychlý způsob, který je nejen efektní, ale hlavně bezpečný.


Twitter na Bingu, Amazonu, Youtube či Ebay

17. března 2010 v 23:36 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Komunitní síť Twitter se chystá k zajímavé expanzi. Chce se propojit s internetovými giganty a zobrazovat se tak na jejich hlavních stránkách. Ze synergie by měl těžit jak Twitter, tak jeho partneři.

Twitter je už velmi dobře zavedenou komunitní sítí, která ale - stejně jako ostatní - musí přicházet stále s něčím novým, aby zaujala stávající i potenciální uživatele. A podle slov šéfa Twitteru Evana Williamse se momentálně schyluje k opravdu velké novince. Twitter by totiž měl být přístupný i z jiných, především pak velkých internetových portálů, než jen z twitter.com. Decentralizovaná služba by měla slyšet na jméno @anywhere. Již dnes je možné Twitter provázat s některými portály, ovšem v tomto případě půjde o provázanost ještě hlubší.
Twitter Digitálně a Stahuj.cz
Ale jsou to především jména partnerů, která vzbuzují pozornost. Podle všeho se tak Twitter dostane na hotové webové giganty, jakými jsou Amazon, Bing, Ebay, New York Times, Yahoo či Youtube. Po technické stránce to pochopitelně není žádný problém, spíše jde o uzavření dohody mezi Twitterem a zmíněnými subjekty, která je zjevně na spadnutí. Ono se není zase tak čemu divit. Z takové spolupráce mohou těžit všichni.

Twitter se dostane na oči a bude ještě uživatelsky přívětivější, zatímco weboví partneři budou těžit z toho, že na ně uživatelé budou vkládat více odkazů na jejich služby. Například k odkázání na video bude twitterové rozhraní na Youtube přímo svádět a celá procedura bude také náležitě prostá. Například bude stačit přihlásit se jen do jedné služby.

Ashampoo Magical Snap Free

17. března 2010 v 20:02 | Stahuj.cz |  Download - Programy zdarma

Pokročilé zachytávání obrazovky
Náhled programu Ashampoo Magical Snap
Program pro pokročilé zachytávání obrazovky s výkonnými, ale zároveň jednoduchými editačními nástroji. Zachytit je možné libovolné objekty zobrazené na obrazovce, kompletní obsah i s nezobrazenými částmi a podobně. Práce je usnadněna díky srozumitelným interaktivním průvodcům. Program podporuje řadu efektů, jako stíny apod. díky kterým editace není nutná vůbec nebo jen lehká.

Rozhraní se otevírá automaticky při pořizování snímku, po editaci je možné snímek uložit, poslat e-mailem, vložit do clipboardu nebo vytisknout.


Ashampoo Magical Snap - Pomocník pro snímání obrazovky

17. března 2010 v 19:48 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Možností pro zachycení obrazovky je na výběr velké množství. Kromě klasické klávesy PrintScreen jsou k dispozici i alternativy v podobě freeware i placených aplikací. V tomto článku se podíváme na Ashampoo Magical Snap Free.

Název společnosti Ashampoo vám nebude asi úplně neznámý. Velmi oblíbený je především jejich vypalovací software, který je ve svém oboru špičkou i přes silnou konkurenci. Zahlédnout ale můžete jejich programy v mnoha odvětvích, mezi které patří i snímání obrazovky, o kterém je tento článek.

Klasickým řešením snímání obrazovky je asi pro většinu uživatelů obyčejná klávesa PrintScreen, čímž se obraz uloží do clipboardu, a následné vložení do aplikace pro práci s obrázky. Tento přístup je postačující a fungující ve většině aplikací. Nevýhodou je pak následná manipulace s obrázkem, pokud si přejete například vyříznout jen jeho část nebo chcete jen určité okno. To je možné samozřejmě "vyfotit" kombinací Alt+PrintScreen, pokud nepoužíváte samostatnou aplikaci, ale pak je problém s ořezáním zaoblených rohů a podobně. V případě, že pocítíte určité nevýhody defaultního řešení, poohlédnete se určitě po jiném, které bude lépe vyhovovat vašim požadavkům. Jedním z nich může být například Ashampoo Magical Snap, který je dostupný i ve free verzi.

Ashampoo Magical Snap Free

Magical Snap Free je oproti plné verzi Magical Snap ochuzen o několik funkcí. Na druhou stranu jeho velkou výhodou je fakt, že je šířen zcela zdarma i bez nutnosti registrace a na snímání obrazovky postačí i náročnějším uživatelům.
<p>Magical Snap nijak neotravuje a nepřekáží na ploše. Všechny jeho ovládací prvky jsou skryté v liště, která se vysune při najetí kurzorem myši do horní části obrazovky</p>
Výsuvná lišta Magical Snap s ovládacími prvky

Po bezproblémové instalaci, během níž si můžete program zaregistrovat u Ashampoo a získat tak podporu nic nebrání jeho používání. Následně, po spuštění programu, se v horní části obrazovky objeví výsuvná lišta programu. Zde jsou 4 ikonky, na začátek snímání, na jeho ukončení, nastavení programu a poslední nápověda.

Nastavení programu

Před samotným snímáním je samozřejmě dobré se seznámit s možnostmi programu a případně si jeho vlastnosti upravit podle potřeby. Do nastavení programu vede cesta přes třetí ikonku v ovládacím panelu programu. Nejdůležitější položkou nastavení je volba metody snímání. Možnosti nabízí Magical Snap Free celkem tři. První z nich Automatic Selection označuje červeným obdélníkem oblast, kterou bude snímat. Program sám rozpozná celá okna, jejich části, části hlavního panelu atd. Druhou možností je Predefined selection, tedy předem určený obdélník konkrétních rozměrů, kterým jen posouváte po obrazovce pomocí kurzoru myši a kombinací Ctrl+pravé tlačítko myši pořídíte snímek. Poslední možnost, Manual selection, tedy ruční výběr, umožňuje uživateli označit tažením myší libovolnou obdélníkovou oblast a tu pak "vyfotit".
<p>V nastavení si můžete přizpůsobit chování programu</p>
Nastavení programu může vypadat chudě, ale pod položkou Advanced a Application Menu jsou podrobnější možnosti

V základním nastavení se Magical Snap po pořízení snímku ihned přepne do modu jeho úpravy. To je způsobeno nastavením počtu snímků jen na jeden jediný. Pokud je označena možnost více snímků, může jich uživatel pořídit několik za sebou a pak je postupně upravovat, ukládat nebo zahazovat. Před pořízením snímku je možné si v pokročilém nastavení pohrát s nastavením výsledného snímku. Určit je možné jeho výstupní formát a složku, barvu pozadí, stínu a jeho vlastnosti. Zatím jsem zmiňoval označovanou oblast jen jako obdélník, ale v nastavení můžete určit i jiné tvary, v jakých bude výsledný snímek. Tyto tvary jsou vepsané do onoho obdélníku, kterým oblast označujete. Snímku je možné nastavit i efekty, jako je přechod z bílé apod. Z obyčejného screenshotu vám tak Magical Snap umí udělat poměrně efektní obrázek bez nutnosti vašich zásahů a úprav.
<p></p> <p></p>
<p></p> <p></p>
Možností vzhledu výsledného snímku nabízí Magical Snap Free více. Toto jsou jen náhodně vybrané, možných kombinací tvaru a přechodů je celá řada

Úprava snímku

Ashampoo Magical Snap Free nabízí i příjemnou možnost pořízený snímek ještě před jeho uložením upravit. Samozřejmě, že nenabízí tolik, jako specializované aplikace, ale pro základní editaci obrázku tu je dostatečný počet nástrojů. Mezi nimi jsou klasické nástroje pro výběry, gumování, vyjmutí části, textové pole, tužka, rozostření oblasti a další více či méně použitelné nástroje. Po skončení úprav je možné snímek jen uložit, uložit i s následným otevřením složky, vložit do clipboardu, poslat e-mailem nebo jen zahodit.
<p>Nápověda vás provede prvními kroky s programem</p>
Nápověda programu je podána srozumitelným a názorným způsobem

Závěr

Ashampoo Magical Snap Free je velmi povedenou aplikací sloužící k zachycení obrazovky. Nabízí několik zajímavých funkcí a díky své jednoduchosti je přístupný i pro nezkušené uživatele. Nevýhodou může pro někoho být absence češtiny, ale textů není velké množství, ani neni použita složitá angličtina. Ti, kteří neovládají angličtinu, nemusí zoufat, v základní instalaci je přítomen slovenský jazyk. Navíc je nabízen ke stažení i editor, pomocí kterého může každý přispět překladem do svého jazyka a Ashampoo jej pak po prověření může i přidat do instalačního balíčku.


Microsoft vede vývojáře k Windows Phone 7

17. března 2010 v 18:07 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Společnost Microsoft vkládá do svého operačního systému Windows Phone 7, určeného pro chytré telefony, velké naděje. Nyní zahájila obsáhlou kampaň mezi vývojáři na prosazení této platformy.

Microsoft na konferenci MIX 10 oznámil vydání vývojářských nástrojů pro platformu Windows Phone 7. Veškeré prostředí bude bezplatné, čímž chce Microsoft donutit vývojáře, aby vytvořili dostatečnou softwarovou základnu pro přístroje, které se mají objevit na podzim tohoto roku. Vývojáři si mohou stáhnout Visual Studio 2010 s multimediálním rozšířením Silverlight 4 a nově také aplikaci Expression Blend 4 pro modelování nového GUI. Dostupný je také emulátor platformy, tak, aby si výrobci mohli své aplikace řádně otestovat. Další inovací je nástroj XNA Game Studio 4 pro jednodušší vývoj her na novou mobilní platformu.
Představitelé společnosti Microsoft zdůrazňují úlohu rozšíření Silverlight 4, která se stane doslova alfou a omegou nové platformy. Pouze aplikace vytvořené pomocí těchto nástrojů uvolněných společnosti Microsoft budou na nové platformě Windows Phone 7 funkční. Microsoft tak chce donutit využívat vývojové týmy pouze oficiální nástroje a zabránit zneužití, virům či škodlivým kódům z nehomologovaných rozhraní. Některé společnosti již oznámily, že se aktivně zabývají tvorbou pro Windows Phone 7. Například Adobe připravuje pro tuto platformu Flash Player a také další firmy, které jsou považovány za klíčové tvůrce aplikací pro chytré telefony na bázi Windows netají, že připravují nové verze svých produktů také pro tuto platformu.

iPad opět s pevně zabudovanou baterií

17. března 2010 v 17:48 | Digitálně.cz |  Kauzy, články, postřehy...Digitálně
Na nový produkt společnosti Apple, tablet jménem iPad, se horečně čeká. Kdo se však domníval, že Apple ustoupí od pevně zabudované baterie, bude zklamán. Komplikace známé s iPhonem či iPodem se tak vrátí.

Většina elektronických přístrojů, které fungují na bázi dobíjení baterie, má tuto baterii volně odnímatelnou a tedy jednoduše vyměnitelnou, a to i uživatelem. Apple však má jinou strategii, o čemž se mohli přesvědčit už majitelé iPhonu či iPodu. Baterie do svých přístrojů zabudovává napevno. Má to své výhody, zejména však pro výrobce. Výrobní proces je totiž jednodušší, není třeba počítat s jednotlivými moduly. Také je to bezpečnější, protože se uživatelé jen tak nedostanou do útrob přístroje.
<p> </p>
Problém však nastává nejpozději tehdy, když se s baterií něco stane, to znamená, když vypoví službu. Zatímco u jiných výrobků vám ji výrobce vymění a v případě vlastního zapříčinění defektu si sami dokoupíte novou, u Apple máte problém. Musíte odeslat či zanést na pobočku celý přístroj. Ale nejen to, k tomu je třeba zaplatit 99 dolarů jako poplatek za výměnu! A co myslíte, že se stane, když váš iPad spadne na zem nebo se vykoupe? Jakmile Apple zjistí takový defekt, odmítne baterii vyměnit a nefunkční přístroj tak můžete klidně vyhodit. To už je poměrně drsný přístup, který bude mezi zákazníky již tradičně budit nevoli.